|
|
Pod závojem tupých splínů
cítím se stejný
chladný
snad i
mrtvý
v teple oděné noci
zaryté kdesi hluboko
v Boží moci
tiše si broukám cosi
kráčejíc zmateně
po žulových kostkách
pokrytých bezmocí
kde břidlicový smích
všech břídilů
tiše se nese půlnocí.
cítím se stejný
chladný
snad i
mrtvý
v teple oděné noci
zaryté kdesi hluboko
v Boží moci
tiše si broukám cosi
kráčejíc zmateně
po žulových kostkách
pokrytých bezmocí
kde břidlicový smích
všech břídilů
tiše se nese půlnocí.
Zamila
Závěr je fajn, ale jinak mi všechny ty rýmy na "oci" nějak trnou v zubech ...
studená a temná zaroslá mechem jak stará zeď u venkovského hřbitova.
Jó břidlice. Proč se z ní vlastně už nestaví?
Jó břidlice. Proč se z ní vlastně už nestaví?
název mě zaujal, po prvních pěti nespecifických verších jsem se připravila na zklamání a to se nekonalo. líbí se mi.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Břidlicový smích : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : A tangle of smoke
Předchozí dílo autora : Chuchvalce keřů

