|
.. jedna z podob stáří..
|
Vidím křehkou postavu,
spočívající na vratké židli.
Slavné příběhy její minulosti
odešly spolu s publikem
a starý muž je už jen bezbarvý a tichý,
jako zamračené duby v mrazivé zimě.
Nikoho nezajímá.
Jeho mysl, zastíněná chorobou,
ve světlých záblescích vzpomíná na hezké časy.
Co zbývá?
spočívající na vratké židli.
Slavné příběhy její minulosti
odešly spolu s publikem
a starý muž je už jen bezbarvý a tichý,
jako zamračené duby v mrazivé zimě.
Nikoho nezajímá.
Jeho mysl, zastíněná chorobou,
ve světlých záblescích vzpomíná na hezké časy.
Co zbývá?
Ze sbírky: Všehomíra
09.01.2015 21:47
Zamila
Jééé, to je pěkný ... a smutný. A aktuální, fňuk.
06.01.2015 12:17
Lenča: ne každé stárnutí musí být smutné.. tady jsem zmínila jen jednu podobu stáří :) děkuju za koment
06.01.2015 12:04
Hm, kdoví, jak se kdo dokážeme vypořádat se svým vlastním stářím. Co zbývá? Vzpomínky, zkušenosti, smíření... a duše, která stárne, ale i moudří :)
05.01.2015 23:23
Dozor
Jsou taky kouzelné ty staré duby v mrazivé zimě...
Je to ale těžké, když přijde nemoc... Potom je těžké stáří...
Hezky napsané :)
Je to ale těžké, když přijde nemoc... Potom je těžké stáří...
Hezky napsané :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.