přidáno 29.12.2014
hodnoceno 11
čteno 893(11)
posláno 0
Můj pokoj tone ve tmě. Všude je ticho, jen venku za oknem je slyšet z dálky zvon kostela, jehož zvuk se nese deštivou nocí, jako volání.
Dívám se na strop, oči si na tmu pomalu přivykají, jen spánek ne a ne přijít. Vedle hlavy leží na polštáři dívčí tílko. Ještě je sladce cítit jejím parfémem. Slabá náhražka přítomnosti milované ženy. Otočím se líně na levý bok, abych byl blíž zdroji té svůdné vůně. Myslím na ni. Jako každý den a každou jeho chvíli. Spánek bývá milosrdný. Za okamžik mě již únava přemáhá.
A v tu chvíli, na ten jediný kratičký okamžik, kdy se nacházím napůl ještě v tomto světě a napůl již v říši bláhových snů, na tu jedinečnou chvilku ji vidím. Jak leží vedle mě, hlavu na polštáři, kaštanové vlasy jí splývají po ušlechtilých drobných ramenou, spadávají na polštář a její krk. Dívám se do těch velkých, krásných slunečnicových očí. Mám pocit jako by se na mě smály a říkaly, že teď už je vše v pořádku, že je tu a už nikam neodejde. Je to tak opravdové, že skoro cítím její horký dech a slyším tlouci její srdce. Najednou jsem klidný. Tep se mi zpomaluje. Zavřu oči a nevnímám osamělou slzu, která se mi kutálí po tváři. Už vnímám jen tu vůni a teplo sálající z jejího spanilého těla. Vím, že ty oči mě sledují, i když už je teď nevidím. Skoro již ve stavu nebdícím cítím jako by mě hladila svou drobnou rukou po tváři. Cítím se bezpečně, cítím jako by ještě mělo smysl probudit se.
To už jsem ale spánkem zcela přemožen. Ani ve snech mě však neopouští. Už neležíme v posteli. V představách se střídají obrazy sluncem zalitých pláží, na kterých se spolu procházíme s výjevy dlouhých letních cest autem, kde jsme jen my dva, hudba a její nakažlivý zvonivý smích.
Náhle je však všechno přerušeno vtíravým zvukem budíku. Po hmatu jeho ječení vypínám a pomalu otvírám oči. Tak nějak podvědomě čekám, že spatřím ji, jak ještě spokojeně spí. Je přeci tak nádherná když se probouzí.
Polštář je však prázdný. Jen tílko se zbytky jejího parfému leží vedle mé hlavy. Najednou je mi těžce. Srdce se mi svírá bolestí. Kam se poděla? Je možné, že to vše byl jen sen? Přece tady byla! Viděl jsem přece její krásné oči, jejíž panenky vypadají jako dvě slunečnice! Nebo to vše způsobila jen má představivost a vůně toho tílka? Hraje se mnou snad má mysl tuhle krutou hru? Najednou zahlédnu, jak se na polštáři něco zaleskne v přívalu denního světla. Podívám se blíž. Je to dlouhý kaštanový vlas. Vlas stejný jaké má ona! Přísahal bych, že večer tu nebyl. Tak je to tedy pravda! Byla tu! Sice jen na ten kratičký okamžik, když jsem usínal, ale byla tu! Byla u mě, aby mi dala najevo, že nejsem zbytečný. Že jsem pro ni důležitý a že mám místo v jejím srdci! Usměju se své bláhovosti.
Oblečený odcházím z pokoje. Ještě poslední ohlédnutí na polštář, kde už teď leží jen její pomačkané tílko. „Na shledanou večer Lenko!“ Zašeptám si pro sebe.
přidáno 30.12.2014 - 11:48
Přiznám se na rovinu. Když píšu, tak nemyslím na čtenáře. Píšu, abych se tak zbavil bolesti, která momentálně zužuje moji duši.
To, že potom některá dílka zveřejním, už je jen proto, že mám pocit, že se v tom možná najde i někdo další. A škatulka pod kterou to zařadím, už je úplně na konci seznamu priorit.
Přesto děkuji všem, kdo si dali tu práci a podělili se o svůj názor!
přidáno 30.12.2014 - 10:32
Carlosek: vypadlo mi slůvko" těla " z tílka...
přidáno 30.12.2014 - 10:05
Carlosek: moc se mi líbí tvé vysvětlení a představa prázdného a vysněného nebo ztraceného tílka někde hluboko v nás, v naší duši - ... mě se to líbí, a možná bych to naopak ještě zkrátila, na báseň - ale to je jen můj pocit... rozhodně bych nikomu neradila, jak a co má dělat...
přidáno 30.12.2014 - 09:43
Carlosek: Teď píšu čistě technicky (jinak se mi opravdu líbí, jak je to napsaný). Ona povídka už sama o sobě vyžaduje nějaký příběh, klidně jen na pozadí, naznačený jen několika větami, ale měl by tam být, na popisu pocitů to jde postavit, ale mělo by tam, být nějaké rozuzlení, něco co čtenáři vysvětlí co a jak, prostě dějová křivka. U povídky si s popisem pocitů nevystačíš, ač to může být ústřední téma, které zabírá většinu obsahu. A i s naznačeným příběhem jde zachovat tajemství a naopak ještě čtenáře nabudit k dalšímu přemýšlení, může ho to védst k tomu, aby četl znovu, aby snil, aby nad tím hluboce přemýšlel. To je ta krása literární práce, je to v podstatě způsob manipulace, dostrkat čtenáře kam chceš ty a konec je jedna z nejdůležitějších částí prózy, protže na konci záleží, jaký pocit si z celé povídky/románu čtenář odnese, co si zapamatuje. A tady... mi vyzněl do ztracena aniž bych se něco dozvěděla a je to škoda :-)
A jak píšeš že je to ze života, ano to je správné a je to super, taky hodně čerpám z toho co jsem kde viděla, prožila, z každodennosti, ale s tím si nevystačím. Pokud píšu i jen povídku, obvykle to musím zabalit do nějaké fikce, aby to mělo smysl a čtenáři se vyplatilo to číst :-)
Neber to, že se tě snažím nějak shazovat, nebo cokoliv. Když už píšu takvý sloh, píšu ho vždycky proto, že cítím potenciál, který zústal nevyužit a využit by být mohl. Pokud tam potenciál není, neplýtvám slovy :-)
Psaní zdar :-)
přidáno 30.12.2014 - 09:09
vanovaso: to je právě ono. možná má každý někde hluboko v sobě něco jako tílko, ke kterému chybí osoba, která ...
přidáno 30.12.2014 - 08:29
Hezké. Ale aspon náznak , kde dotyčná z tílka je,ale takhle si můžeme domýšlet a to je vlastně fajn...
přidáno 30.12.2014 - 07:00
Děkuji všem za názory. Co se týče zařazení, přiznávám, že v případě takovéhoto dílka, si nejsem zcela jist "kam s ním".
Určitě se nejedná o fikci. Vše co píšu, je z mého života. :-)
přidáno 29.12.2014 - 17:07
Moc pěkné, líbilo se mi to, ale souhlasím se Severákem a Amelií. Na povídku je to málo, spíš miniaturka. Na povídku by se to dalo rozvédst příběhem tílka, jak se tam dostalo? Proč tam dotyčná není? To mi tam hodně chybělo a na tom by se to dalo postavit :-) viděla bych to jako začátek obsáhlejšího útvaru, dal by se na tom postavit i román :-)
A překontroluj si pravopis, myslím, že ti tam utekla nějaká shoda podmětu s přísudkem ;-)
přidáno 29.12.2014 - 15:04
Moc hezké :)
přidáno 29.12.2014 - 11:15
severak mě předběhl.. také to nevnímám jako povídku :-) ale líbí se mi ten popis pocitů.. vtáhlo mě to a bylo to příjemné :)
přidáno 29.12.2014 - 10:25
No. Nemá to moc děj, takže to asi není povídka. Spíš báseň v próze.

Ale je to pěkný. Zaujaly mě ty slunečnicový oči. :-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Na polštáři : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Pod peřinou
Předchozí dílo autora : Na křídlech

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

Iphone 13 Pro

Na velkém iPhonu 13 Pro vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2022 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku