Neschopen spočinout
upadnout do sladkého snění
vzhlížím ke hvězdám
tak vzdáleným

Tváře rudnou mrazem
oči se zalévají slanou řekou
a rty se chvějou
při myšlence na tebe

Zase jsi nepřišla
mé srdce neuklidnila
a nechala jsi ho zmítat
na moři rozbouřeném

V emocích se zmítám
a hledím přes oponu divadla
divadla
Jenž se životem nazývá

A já zklamal

Zklamal jako herec
co zapomněl text
který se v mysli ubytoval

A tak utíkám

Utíkám do neznáma
a za zkázou se ženu
bez duše
kterou jsi mi vzala
a na konec duhy schovala

Ze sbírky: smutek přichází
 30.12.2014 11:17
život je jedna veliká hra... hezká....
 30.12.2014 11:13
Smuténková.
 29.12.2014 14:36
Moc se mi líbí ta přirovnání. Krásná báseň, chytla mě za srdce :)
 29.12.2014 10:33
už včera jsem ji četla a dnes jsem se vrátila, tak asi zaujala
 29.12.2014 09:36
Pěkná a smutná,vypsané zklamání...
 28.12.2014 22:32
docela hezké.. líbí se mi některá přirovnání.. jen by to chtělo lehce doladit gramatiku ;)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.