|
|
Snad
Snad jednou
otupí mé smysly.
A loďka vypluje,
vstříc protějšímu břehu.
Snad stíny pochybností
rozprostřou se v mysli,
a údy unavené,
zastaví se v běhu.
Snad neprostupný háv
podmaní si oči mé.
Snad obraz tvůj,
jak plátno mistrovské,
v něm spočine...
...miluj mě do smrti,
i po smrti...
Snad jednou
otupí mé smysly.
A loďka vypluje,
vstříc protějšímu břehu.
Snad stíny pochybností
rozprostřou se v mysli,
a údy unavené,
zastaví se v běhu.
Snad neprostupný háv
podmaní si oči mé.
Snad obraz tvůj,
jak plátno mistrovské,
v něm spočine...
...miluj mě do smrti,
i po smrti...
No.. mně upřímně dlouho trvalo, se s tvou básní srovnat.. Musím na ní pomalu a hodně přemýšlet o všech těch slovech a co sdělují.. až si přijdu jak tupoň, proti ostatním, co chápou na první pokus :)) (ale to už je moje úchylka, prostě tomu musím rozumět).. momentálně mám pocit, že jsem se trošku chytla.. zvlášt u první sloky.. ta se mi líbí moc.. :)
snad existují další životy a duše naše najdou se i po smrti...napsal jsi krásnou báseň, nádherné imaginace a obraty
Jsi náročný. Tak trochu dušičková báseň, ale líbí se mi, nejvíc první sloka.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Snad : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Maskování podzimem
Předchozí dílo autora : Na moment
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Orientera [17], James Libustka [15], Elis-Němečková [13], jsph [9], Alma Neradostná [4]» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?

