|
tak jsem se nechal vyhecovat k básni
 24.09.2014 9 1514(15) 0 |
Nad červenajícími plody jabloní,
slunce pomalu nebem klouzá
až pak za obzor hlavu zakloní,
bytem potichu hraje Prouza.
O půl sedmé už nám končí dny
a dál se pomalu a jistě krátí.
Přijde k nám zima a oslavy tmy,
a pak se slunko do jara vrátí.
Přesně tak, jak to mám ve zvyku,
zákazu vstupu míjim značku.
Chtěl jsem jen napsat pár veršíků
pro sebe a pro kukačku.
slunce pomalu nebem klouzá
až pak za obzor hlavu zakloní,
bytem potichu hraje Prouza.
O půl sedmé už nám končí dny
a dál se pomalu a jistě krátí.
Přijde k nám zima a oslavy tmy,
a pak se slunko do jara vrátí.
Přesně tak, jak to mám ve zvyku,
zákazu vstupu míjim značku.
Chtěl jsem jen napsat pár veršíků
pro sebe a pro kukačku.
Ze sbírky: Pro kukačku
25.09.2014 - 22:38Zamila
Severak: No, jo, to jsem celá já ... Kukačka :-)
25.09.2014 - 22:13Zamila
Severak: Jupí ! :-) To jsem ráda :-) To by mi šlo ;-)
25.09.2014 - 19:51Dozor
Hezké veršíky jsi napsal, milé a pravdivé.
Už se nám ty dny pěkně krátí...tak pište dál,
aby bylo čím si je zpříjemnit:)
Už se nám ty dny pěkně krátí...tak pište dál,
aby bylo čím si je zpříjemnit:)
25.09.2014 - 09:32Zamila
Ježiš, to je krásně lyrickýýý ... !! A pro mě, pro kukačku :-D :-) Děkuju, paráda :-) Veršuj víc :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Nad červenajícími plody jabloní : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Viděl jsem nad řekou
Předchozí dílo autora : Pygmalion.net
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Jeanie [18], se3slzu [17], Max the Fallen [16], Milly [15], Tajemnáosoba [13], Dadi [13], elis 77 [6], Gustava [2], Honzík [2], Přemek [1]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
