přidáno 21.09.2014
hodnoceno 2
čteno 1055(5)
posláno 0
Světlo se náhle zhasíná
a potlesk pomalu usíná.
Poslední kostka byla vržena
a opona s hrdostí stažena.
Prázdno začalo se ozývat
a dveře za mnou zavírat.

Na rukou vlastní krev
a v uších mi stále zní řev.
Po tváři mi stéká pot,
který dopadá na špičky bot.
V očích se mi ronily slzy,
které by nezastavily ani vodní jezy.

Když vítězové ovace sklidili,
tak lidské pohledy mě zabily.
Jejich lásky je líbali
a na mě hlasitě pískali.
Těžko to někdo někdy změní,
jak se cítí poražený.
přidáno 21.09.2014 - 15:06
Hezká :)
přidáno 21.09.2014 - 12:17
Pravda,lidé mají rádi vítěze,hrdiny...ale co ti druzí? A kolikrát by si zasloužili větší pocty...pravdivá

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Poražený : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Bude se mi stýskat
Předchozí dílo autora : Už to tak bude asi

»jméno
»heslo
registrace
» narozeniny
Peter.Bell [13], tulislečna [11], Witch of Darkness [10], Gabriela [9], Samuel Rain [9], Barbora [9], ježek [8], Vojta Frajer [6]
» řekli o sobě
Máta řekla o Amelie M. :
Fascinuje mě její humor a nadhled, do kterého dokáže zabalit životní moudrost a když je potřeba, okořenit ho i špetkou hořkosti. Umí mě rozesmát i rozplakat a to se povede málokomu. Krom toho je nesmírně milá čtenářka a velká podpora. Díky!
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Apple MacBook

Na skvělém Macbooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku