11.09.2014
8
1638 (21)
0


Hladina je klidná
a voda pořád stejně hluboká.
Prodírám se lidma
mrká na mě nebo nemrká?
Kdo ale může říct,
jestli se něco smí a nemá?
Ten blátem se musí vlíct,
kdo oplácí je jen hrdina? Né vrah?

Omluvte mě.....
Snad přimělo mě blouznění
k velikému přiznání
anebo ne.
Jen si s váma hraji.
Pod podezřením strachem taji..
jen tak...
jen tak...

Klapou mi podpatky,
volají na mě mademoiselle.
Povrch lží je vratký,
když se nechci dostat na svízel.
Kdo je mým přítelem?
Kdo snaží se mě jen odhalit?
Spatřil mě snad s tělem,
a krev se bál z rukou mi setřít?
 25.09.2014 22:00
Děkuju moc za komentáře. No ono to ani nemělo ale vyznít optimisticky, je to o tom, že jsem někoho zavraždila, ale nechci to přiznat. Že se "prodírám mezi lidma", ale najednou mám podezření, že to jde na mě vidět, že jsem někoho zavraždila a v refénu jsou na místě rozpaky, jestli jít s pravdou ven nebo ne. Hmm opravdu jsem se do Raskolnikova vcítila!:D
 25.09.2014 20:52
 Timothy A. Postovit
Tak ta mě dostala, výborný text, který v harmonii s melodií vytváří docela silnou platformu pro zamyšlení. Divím se, že po něčem jako je Zločin a trest může člověk napsat něco, co ve finále vyzní i optimisticky a přitom to neztratí na efektu ! skvěle )
 11.09.2014 23:07
první sloka, smekám
 11.09.2014 18:07
taková smutná dospělácká...a to už bude takhle celý život - pochybnosti - o druhých, o sobě.... o smyslu všeho kolem nás!

moc pěkné to máš :)
 11.09.2014 11:48
Povedla se.
 11.09.2014 11:38
Husí kůže . Povedena.
 11.09.2014 10:05
a taky jsem zapomněla říct, že melodie písničky se mi taky líbí :)
 11.09.2014 10:02
jo, musím říct, že je vážně hodně zajímavá :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.