Časem....

Tik, tak, tik, tak
mák máku nelže

Tik, tak.
hlavou brouzdáš rudým rájem.

Tik, tak?
sbíráš rádoby fantazie?

Tik, tak!
jednou ti všechno shnije!

Zasít malé zrnko,
i jen to nejmenší.
Přát si.
jen to, však nestačí.
Vteřinu za vteřinou,
oči dokořán?

Tik, tak
Vždyť žádná ti na to neskočí!
Však nadále zůstáváš uschován.

Uzavřít všechno do malé kuličky,
nevyjít slunci vstříc.
I přes všechny dotazy,
tvrdit o červené barvě víc.

Proč's nenaslouchal mákům,
ladně stavěným?
Samá hlína!
Už to vím...

Poslední chvíle,
v šarlatových iluzích.
Zrnka máku
zasazena v nich
rostly si ve své vlastní odrůdě.
Odrůdě černých nesnázích

Tik tak, tik tak.
Jaká to ironie.

Tik tak!
Nejednou ti všechno shnije.