Nevědomí

Již od narození kráčím vstříc smrti,
ať dělám co dělám, nic to nezmění.

v bezesných nocích mě cosi nutí k zamyšlení,
co čeká mě na cestě k zatracení.

Nechápu jaký smysl má život můj,
můj má stejný smysl jako tvůj.

Ani ty nevíš, proč jsi se zrodil?
Neví to ani ten, co tě splodil!

Čím vzdělanější lidi jsou,
tím více ničí Svět.

Pustinou vyschlou jdou,
nic už nemůžou vrátit zpět.

Jsem tu abych ničil a bořil,
nebo abych tvořil?

Abych tvořil lepší Svět,
který bude samý krásný květ?

Svět je zlý, krutý, plný nenávisti a zlosti,
Děláme si ho takový sami sobě,

Ty mne, a já Tobě.
A platíme si za to v hotovosti

nebo bankovním převodem.