 06.07.2014 0 933(7) 0 |
Jako vánek, kterého se nesmíš dotknout.
Jako slunce, před kterým se musíš ukrýt.
Já chtěl bych jí říct, že ji mám rád,
že každý den bych ji chtěl mít.
Ale něco mi brání.
Jsem to já, má vnitřní podstata.
S tou se rodíme, co víc k tomu říct.
Snad jen to, že nám ničí
žití krásného poupata.
Ty malé zárodky naděje.
Jako slunce, před kterým se musíš ukrýt.
Já chtěl bych jí říct, že ji mám rád,
že každý den bych ji chtěl mít.
Ale něco mi brání.
Jsem to já, má vnitřní podstata.
S tou se rodíme, co víc k tomu říct.
Snad jen to, že nám ničí
žití krásného poupata.
Ty malé zárodky naděje.
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Sen zapomenutého večera : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Hvozd
Předchozí dílo autora : Panna a káva
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Diog [4]» řekli o sobě
veronika řekla o Delivery :teress..osobnost..vis, ze laska je ten smysl..vis, co si mas myslet a vis toho hodne..ses silna..vidim te s cigaretou, hustejma vlasama..andel..stojis sama za sebou..toho si cenim..!!
