Vítězná

Sedává v barevných šatech
pod peřejemi a pod skalami
v hlubokých tůních na blatech
mezi prsty splétá světluškami
nitě

Občas si povzdechne,
pochová další dítě
a tichounce pošle je
si hrát

Sedává shrbená
na tvrdých lavicích kostelů
na jaře
skrývá se v kvítcích podbělu
na podzim v zacuchaných
koňských žíních

A míjí Vítěznou
zas a znova, bez polibku
bez obětí
lehce jak motýl, který kolem letí
něžně jak ledňáček co loví rybku
a touží

Oblohu dát si pod hlavu
do očí pohlédnout
Viktorce u splavu
a ukrást políbení
co krev a mléko na prach mění