Křídla zvoucí do dveří

Slovíčka z nicoty v tobě jen řvou
jen kde ozvěny jsou,za slavou
do ráje z hořkosti,plakáty zvou
vteřiny noci...jen odplavou

Pocity mučí tvá zvědavost
v klínu těch hloupých frází
jen ohlodaná kost
světlo jen schází

Tak kam tě vedou
když hloupě svedou
v ulici za řekou v ozvěně času
poznává slova,tvou krásu

Kdo žárlí na ty stíny
na ty stíny z viny
poslední ráno jen smutek zůstal
když vítr z něhou šeptal

Ani se neotočí v křídle té noci,vteřině
procházka po laně snu a peří
průniky po mrtvé krajině
křídla zvoucí do těch dveří.