Tiše si hrál na struny mých vlasů
a povídal o starém posedu
jenž jako barikáda chrání tvou víru
jako matka objímá tě v úzkostech
a trhá všechny bolesti
jako staré silonky
Úsměv mi přejel po tváři
ty dál jsi hrál
a stále povídal
o zelenajícím se poli
v němž jste se s vírou láskou a nadějí potkali
a mlčky si řekli vše co srdce tíží
Zabalila jsem se do tvé hrudi
a cítila dřevěný posed
jenž mě mateřsky objímá -
Cítila jsem lásku víru a naději
všechny pučící i zakořeněné bolesti zmizely -
Zbyla jen upřímnost
ty
a já.
a povídal o starém posedu
jenž jako barikáda chrání tvou víru
jako matka objímá tě v úzkostech
a trhá všechny bolesti
jako staré silonky
Úsměv mi přejel po tváři
ty dál jsi hrál
a stále povídal
o zelenajícím se poli
v němž jste se s vírou láskou a nadějí potkali
a mlčky si řekli vše co srdce tíží
Zabalila jsem se do tvé hrudi
a cítila dřevěný posed
jenž mě mateřsky objímá -
Cítila jsem lásku víru a naději
všechny pučící i zakořeněné bolesti zmizely -
Zbyla jen upřímnost
ty
a já.
16.04.2014 23:54
Devils_PIMP
Teď k básni v podstatě souhlasím tady s Jirkou - zajimavé nápady které bohužel tu a tam vyznívají až násilně dotlačeně - expresionismus není špatná věc ale všeho moc škodí
16.04.2014 23:53
Devils_PIMP
j.f.julián: tady to není jako na Libresu ;)
16.04.2014 15:26
Já se, Lenoro, v těch metaforách trochu ztrácím, emoce obrazů působí věrně, jen se budou asi všem "nezúčastněným" těžko sdílet .
16.04.2014 12:35
j.f.julián
tak jo, ale nevím jestli tomu můžu a kde dát nějaký tip nebo bod nebo jak se to tady dělá...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.