Posed

Tiše si hrál na struny mých vlasů
a povídal o starém posedu
jenž jako barikáda chrání tvou víru
jako matka objímá tě v úzkostech
a trhá všechny bolesti
jako staré silonky

Úsměv mi přejel po tváři
ty dál jsi hrál
a stále povídal
o zelenajícím se poli
v němž jste se s vírou láskou a nadějí potkali
a mlčky si řekli vše co srdce tíží

Zabalila jsem se do tvé hrudi
a cítila dřevěný posed
jenž mě mateřsky objímá -
Cítila jsem lásku víru a naději
všechny pučící i zakořeněné bolesti zmizely -

Zbyla jen upřímnost

ty

a já.