přidáno 08.04.2014
hodnoceno 2
čteno 904(15)
posláno 0
Křehká jako skála?
Jemná jako rum
Nekřič tolik, trošku se ztlum

Vyčerpaná snahou?
A tělu je to málo
Bez pomocí sirky, stejně vzplálo

-

Přiznávám, zase tu sedím
Osamělá v la solitaire
Kouř proniká mi do niter

A v jedné temné skulince
Seznámí se s prázdnotou
Pozdraví se s nicotou

V tom prázdném nic
Vyvolá skřípavý hluk
Zašeptá ho do korun muk

A při slovech to nejjemnějších
Vyplaví se z očí bědování

Proč všichni jsme osudu svému ponecháni?
přidáno 30.10.2014 - 08:56
Svoj osud môžeš (aspoň čiastočne) vziať do vlastných rúk. Neboj sa toho a urob tak čím skôr!
přidáno 16.04.2014 - 15:34
napsala´s hezkou báseň. Jen to " muk" a "niter" působí na mě trochu násilně a šroubovaně. Myslím, že bys snadno dokázala ta dvě místa harmoničtěji zrýmovat.:-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Ospalá : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Vzpomínka
Předchozí dílo autora : Jaro

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Apple MacBook

Na skvělém Macbooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku