Ospalá
Křehká jako skála?
Jemná jako rum
Nekřič tolik, trošku se ztlum
Vyčerpaná snahou?
A tělu je to málo
Bez pomocí sirky, stejně vzplálo
-
Přiznávám, zase tu sedím
Osamělá v la solitaire
Kouř proniká mi do niter
A v jedné temné skulince
Seznámí se s prázdnotou
Pozdraví se s nicotou
V tom prázdném nic
Vyvolá skřípavý hluk
Zašeptá ho do korun muk
A při slovech to nejjemnějších
Vyplaví se z očí bědování
Proč všichni jsme osudu svému ponecháni?