12.03.2014
5
1491 (17)
0
Když světlo vychází z jejích svůdných úst.
Klidná Eva jde na strom a pojí zakázaný plod.
Není lásky bez utrpení.
Naše zlo...je dědictvím naši nevinnosti.
A ráj není než blednoucí obrázek na zdi.

A život je archanděl,kterému zčernala křídla.


Když ticho vábí...
A den se chylí ke konci.
Když světlo tvého života touží...
A láska umírá ve tvých očích.
Teprve potom si uvědomím...
Co pro mě znamenáš.
 19.11.2014 18:55
Homér:tak to jsem překvapená a vážně zklamaná, to se přece nedělá... :-(
 19.11.2014 15:54
 Zamila
Homér: Co to ... ? No, toto ... :-O ;-)
 16.11.2014 17:50
Tenhle pocit znám... krásná báseň
 12.03.2014 14:33
Moc hezky jsi to vyjádřil...sice jsem musela trochu zapojit mozkové závity, ale stálo to za to....:-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.