Voodoo panenka

Voodoo panenka.

Každý z nás byl během života několikrát okraden, ale já dvakrát během dne. První loupežnice stála u pokladny prodejny s potravinami. Nevrátila mi správnou částku a po chvíli dohadování neochotně přistoupila ke kontrole pokladny, která , jak jsem předpokládala, potvrdila moje tvrzení. Pokazila mi tím ráno.

Druhá zastávka byla v prodejně pro kutily, kam ráda chodím, toulám se mezi regály a představuji si, co vše by se dalo doma vylepšit (nejsou lidi!). Koupila jsem 2 m dlouhé lišty a tuby lepidel. Po několikerém „zašprajcování“ v uličkách, píchnutí do zákazníků a sražení plechovky s barvami, jsem nákup urychleně ukončila. Zaplatila jsem a začala se prát s lištami u balicím pultu. Nevěnovala pozornost okolí a přišla o tuby. Nikoho podezřelého jsem nezahlédla. To už jsem byla rozpálená do ruda a v duchu slibovala pomstu. Hbitý lapka mi pokazil celý den.

Vše jsem vyprávěla známé s tím, že jedinou formou pomsty se mi jeví voodoo panenka. Ale kde ji sehnat? Mávla rukou a slíbila, že doma vybere tu nejvhodnější ze své početné rodinky panenek.

V krátké době mě navštívila a já nestačila žasnout. Přes rameno nesla sportovní tašku, za kterou by se nemusel stydět ani Jaromír Jágr, usmívala se a rychle vmanévrovala do bytu. Šla jsem připravit kávu a při návratu jsem neměla šálky kam postavit. Uprostřed stolu ležela bezmála metrová nahatá panenka a pidibryndáčkem kolem krku, jedno oko zavřené, druhé vypoulené, stále pomrkávající, a když ji známá píchla ukazováčkem do břicha, poznala mě a chraplákem zvolala: „Máma!“ Netušila jsem, že mám další dítě, ani kde návštěva ležící monstrum exhumovala, ale jako nástroj pomsty byla vyhovující.

„Teď můžeš do panenky zatloukat laťáky a máš ji na celý život.“ prohlásila dárkyně a s pocitem dobře vykonané práce labužnicky usrkla kávu. Stále panenku mám.