Má žena je vědma.
… no, která jí není, že? Ale ta moje …
Jel jsem do hospody.
„Vzal sis zámek, aby ti neukradli kolo?“
Nevzal, ale vracet jsem se nechtěl. A co myslíte? Kolo fuč.
„Byl tu pojišťovák a tak jsem nás nechala pojistit pro případ úrazu.“ hlásila mi po čase, když jsem se vrátil z práce.
Netrvalo to ani týden a já se vyflákal na kole. To už jsem měl nové, tamto se nenašlo.
Pojišťovna byla štědrá, žena si pořídila novou pračku.
Před domem opravovali kanalizaci. Hluboký výkop obnažoval spleť potrubí a kabelů, což přilákalo moji zvědavost.
„Nechoď tam, spadneš tam!“ i coby, vždyť tu chodí každý. Ještě nepatrný krůček…, notný kus zeminy se semnou utrhl a já zahučel dolů do toho sajrajtu. Ještě štěstí, že to bylo před barákem.
Jel jsem do lázní.
„Řekni si průvodčímu, ať tě zavčasu vzbudí, abys nezaspal, a dej pozor, ať něco nenecháš ve vlaku.“
Přišla mladá pohledná žabka, dělejte před ní ze sebe blbce.
To se ví, že jsem si zdříml. Ale ono nestačilo, že jsem přejel cílovou stanici, ještě jsem na té další, při překotném opouštění vagónu, zapomněl v kupé fotoaparát.
…
A takhle bych mohl vyprávět snad do nekonečna. A byly to i jen nepatrné maličkosti jako:
„Nedělej to, řízneš se!“ dělal jsem to opatrně, stejně jsem se řízl.
„Dávej pozor, spadne to!“ spadlo to.
„Uklouzneš!“ uklouzl jsem.
…
Teď mě tak napadlo…, leda, že by to tím svým sejčkováním vždycky přivolala. Snad aby mě potrestala, za mou neposlušnost. Ale to umí jen vědmy.
No dyť to říkám, má žena je prostě vědma!!!
… no, která jí není, že? Ale ta moje …
Jel jsem do hospody.
„Vzal sis zámek, aby ti neukradli kolo?“
Nevzal, ale vracet jsem se nechtěl. A co myslíte? Kolo fuč.
„Byl tu pojišťovák a tak jsem nás nechala pojistit pro případ úrazu.“ hlásila mi po čase, když jsem se vrátil z práce.
Netrvalo to ani týden a já se vyflákal na kole. To už jsem měl nové, tamto se nenašlo.
Pojišťovna byla štědrá, žena si pořídila novou pračku.
Před domem opravovali kanalizaci. Hluboký výkop obnažoval spleť potrubí a kabelů, což přilákalo moji zvědavost.
„Nechoď tam, spadneš tam!“ i coby, vždyť tu chodí každý. Ještě nepatrný krůček…, notný kus zeminy se semnou utrhl a já zahučel dolů do toho sajrajtu. Ještě štěstí, že to bylo před barákem.
Jel jsem do lázní.
„Řekni si průvodčímu, ať tě zavčasu vzbudí, abys nezaspal, a dej pozor, ať něco nenecháš ve vlaku.“
Přišla mladá pohledná žabka, dělejte před ní ze sebe blbce.
To se ví, že jsem si zdříml. Ale ono nestačilo, že jsem přejel cílovou stanici, ještě jsem na té další, při překotném opouštění vagónu, zapomněl v kupé fotoaparát.
…
A takhle bych mohl vyprávět snad do nekonečna. A byly to i jen nepatrné maličkosti jako:
„Nedělej to, řízneš se!“ dělal jsem to opatrně, stejně jsem se řízl.
„Dávej pozor, spadne to!“ spadlo to.
„Uklouzneš!“ uklouzl jsem.
…
Teď mě tak napadlo…, leda, že by to tím svým sejčkováním vždycky přivolala. Snad aby mě potrestala, za mou neposlušnost. Ale to umí jen vědmy.
No dyť to říkám, má žena je prostě vědma!!!
06.02.2014 20:06
Zajímavé i zábavné. Končí to otázkou, na kterou si autor, možná i správně :-), odpověděl sám.
19.01.2014 17:04
:-D Opravdu jsem se pobavila. Krásně svižně a opravdu vtipně napsané. A... občas jsem taky vědma, ale spíš, co se dcery týče. Manžela před ničím nevaruju, ať si to zjistí sám, že :-).
19.01.2014 14:05
dík za pobavení, jo jo jsem ráda že jsem žena a moje matka byla také vědma;o) pozdrav paní
18.01.2014 23:48
Aidlin
Ano ano. Vědma, která jí není.
18.01.2014 23:23
Aidlin
Jeee :-DD
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.