Otázka

Bylo zvláštní tu sedět a dívat se do mraků, které mi připadali najednou tak nějak ... vzdáleně blízké. Ještě tři hodiny a nebe se mi otevře. Kdo by to byl před lety řekl ..

© Megynka

Je zvláštní pocit umět létat,
ptáci kolem zpívají,
najednou jsem s nimi - větru napospas.

Věříš v citové týrání?
Kdy nemůžeš vzlétnout,
i když bys chtěl ...
Tak přeci zůstáváš sedět v kleci.
Sám ... se slzou v oku.

Sedíš v zavřeném pokoji a díváš se na nebe,
z toho snění brzo někdo tě probere,
neboť tohle nestačí ...
sny tvou duši umučí, stejně jako ... já.

Roky plynou,
né mojí vinnou,
za to může život.

Ale já tomu pomohla.
Nezvednu se.
Bez tebe mě to prostě ... nebaví.
A tak to cukroví, co voní celým domem,
neochutná nikdo jiný ...

Sny promění se v mandarinku
a ty - aspoň na chvilinku,
chytneš mou duši do dlaní
a při večerním zpívání
ji obejmeš.

Ty vteřiny jednou za sto let,
kdy si vzpomeneš,
jsou ty nejlepší.
A minuty co dech mi berou,
když jsem pokaždé jinde - ale s tebou,
ty minuty utvářejí všechnu mou naději
a já potichu se usměji ... na svět.

Pak zamávám ti z nebe,
kde jsi mě zanechal,
kde zázraky se dějí
a s tou velikou nadějí
si létám dál ...

Věř mi, umím žít i bez tebe.
Jenže ...
Ono je těžké najít někoho,
kdo neříká, že mě zná ...
ale je si tím opravdu jist.

Pláču, abych nezapomněla.
Proč pláčeš ty?