|
|
Tak moc bych chtěla uvěřit, ale nemohu.
Stejně jako si nemohu být jistá tím, že tě mám po boku.
Chtěla jsem s tebou být, chtěl jsi to také?
Plakala jsem, když jsi mě opouštěl, plakal jsi též?
Máme mnoho otázek, ale minimum odpovědí.
Jsme plní beznaděje a zbytečných nadějí.
Obejmi, nepusť.
Neodcházej, miluj.
Zbav mne pocitu beznaděje....
Stejně jako si nemohu být jistá tím, že tě mám po boku.
Chtěla jsem s tebou být, chtěl jsi to také?
Plakala jsem, když jsi mě opouštěl, plakal jsi též?
Máme mnoho otázek, ale minimum odpovědí.
Jsme plní beznaděje a zbytečných nadějí.
Obejmi, nepusť.
Neodcházej, miluj.
Zbav mne pocitu beznaděje....
Peio: Děkuji Ti, jsem ráda za Tvůj názor a za to, že se to zrovna Tobě líbí...:)
Pěkná. Konec je opravdu nejbásničtější. Začátek už tolik ne, ale jako úvod funguje.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Beznaděj : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Mít všechno, mít Tebe...
Předchozí dílo autora : Dá se věřit v osud?
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Diog [6]» řekli o sobě
Mitzi řekla o veronika :Neznám ji osobně, ale podle toho, co se dá vyčíst z její tvorby je to mimořádný člověk. Veroničina práce se dá rozdělit do dvou kategorií - skvělá a ještě lepší^^

