Marné přání

Zšeřelým kostelem blíží se kroky
po dlažbě kamenné, již ohlodal čas
a její zdobení co setřely roky.
Blíží se stařec, má silnou hůl a v ruce třas.

S ozvěnou promluvil hlasem tak slabým
jak šumění deště v bezesné noci
Modlitbu prosebnou, být znovu mladým,
Bez strastí, bez zloby, bez nemocí.

Do ticha kostela modlitba stoupá
ministrant otáčí hlavu,
Muž s posledním slovem silněji doufá,
však padá mu hůl na podlahu.

Bezvládné tělo si do prachu sedá
na konci věty už chybí Amen
Postava leží tu zhroucená, bledá
a místo radosti jen chladný kámen.