Jsem někde v dálce,jako list ze stromu.
Ztrácím jas?
Bojím se už dotknout,tak jak toužím...už rozbíjím cosi v nás?
Třeba mě voda někam k Tobě s časem potichu připlaví.
A pak se dotkneme nenáhodně a zmizí všechno leptavý.
Poplujeme spolu do zátoky,kde nevezme nás sobě proud.
Možná...že potrvá to roky,však budeme se smět obejmout.
Ztrácím jas?
Bojím se už dotknout,tak jak toužím...už rozbíjím cosi v nás?
Třeba mě voda někam k Tobě s časem potichu připlaví.
A pak se dotkneme nenáhodně a zmizí všechno leptavý.
Poplujeme spolu do zátoky,kde nevezme nás sobě proud.
Možná...že potrvá to roky,však budeme se smět obejmout.
10.10.2013 08:56
Je to takové hezky poklidné a uvolňujcí. Jako ležet jen na vodě a nechat všechny starosti odplynout někam pryč.
09.10.2013 09:00
moc krásně ta básnička plyne, dvakrát jsem ji přečetla nic mě nezastavilo, je v ní cítit cit pro rytmus a úplně hmatatelná melancholie. Plyne jako ta voda a vytváří i příjemné obrazy, no naděje umírá poslední, tak snad vás proud nerozdělí...musela jsem ji přečíst znovu, fakt nádherná
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.