 09.10.2013 6 1047(17) 0 |
Jsem někde v dálce,jako list ze stromu.
Ztrácím jas?
Bojím se už dotknout,tak jak toužím...už rozbíjím cosi v nás?
Třeba mě voda někam k Tobě s časem potichu připlaví.
A pak se dotkneme nenáhodně a zmizí všechno leptavý.
Poplujeme spolu do zátoky,kde nevezme nás sobě proud.
Možná...že potrvá to roky,však budeme se smět obejmout.
Ztrácím jas?
Bojím se už dotknout,tak jak toužím...už rozbíjím cosi v nás?
Třeba mě voda někam k Tobě s časem potichu připlaví.
A pak se dotkneme nenáhodně a zmizí všechno leptavý.
Poplujeme spolu do zátoky,kde nevezme nás sobě proud.
Možná...že potrvá to roky,však budeme se smět obejmout.
10.10.2013 - 08:56Je to takové hezky poklidné a uvolňujcí. Jako ležet jen na vodě a nechat všechny starosti odplynout někam pryč.
09.10.2013 - 09:00moc krásně ta básnička plyne, dvakrát jsem ji přečetla nic mě nezastavilo, je v ní cítit cit pro rytmus a úplně hmatatelná melancholie. Plyne jako ta voda a vytváří i příjemné obrazy, no naděje umírá poslední, tak snad vás proud nerozdělí...musela jsem ji přečíst znovu, fakt nádherná
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
JAKO LISTY NA HLADINĚ : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : UTONUTÍ
Předchozí dílo autora : VAKUUM
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
vacko [14], ukrytá v máku [3]» řekli o sobě
Dívka v modrém řekla o milancholik :je v mém srdci ať už s ním, či bdím... pořád nevím, kde se stala ta úplně největší a nejposlednější chyba.. Ale asi o tom život je.. ach ty texty ach ty melodie... při tech vážně srdce prudce bije...
