Vavřínem svázaná
Leností skovaná pouta,
kyselinou vleptaná do kůže,
na očích šátek z bobkového listí,
z větvičky vavřínu.
Už nevídám,
nevídám slunce,
srdce kleslo níže,
do tmy.
Vavřínem svázanou
mě uložili do míst,
kde sami na vavřín
chodili spát...
Mám z lenosti zkovaná kouta
a páskou přes oči
mi zelené lístky
zkreslují svět.