Jednoho stereotypního rána

S východem slunce přichází naděje -
konec všem řežbám a bitvám světa
snídaně v trávě - kafe a cigareta
mžitkem jen světlo v očích je.

Lidé zhnuseně rojí se ze svých nor,
servat se do úmoru a přežívat.
Před dalším dnem zajistit cos útrobám.

Tak od východu k západu,
než nahradí je jiní, lepší.

Ať už cokoli
bylo vyšším záměrem,
stále nám uniká
a přesto všechno zítra
zas jak ovce budem mu sloužit.

Málokdo se vzepře.

Zbývá jen dál
tupě čekat
a doufat,
že se smysl projeví.