Opravdu mini text, který mne napadl při práci na zahradě. Jen nepatrné zamyšlení, bez rozuzlení.
08.09.2013 10 1153(20) 0 |
Nic nechápu.
Skrčená v maličkém pokoji, jen uzounkou škvírou pozoruji svět, tenký proužek osudů. Míhají se v nich lidé, necelí. Někdy se jim tvář směje a než přejdou kolem mého okénka, záda se jim shrbí v pláči. Události nikdy neplynou, skáčou, schovávají se, jsou bez souvislostí.
A přitom kdesi v paměti chovám vzpomínky na hroudy země, hnědé, hemžící se malým životem, prorostlé kořínky. Na trávu vyrůstající z té hlíny, i na život vzcházející z ní. Na padlé stromy v poklidu práchnivějící, těla bez života v konečném rozkladu. Počátky i konce spojené v jedno.
Někdy vklouzne do mé cely teple žlutý paprsek slunce. Nastavím mu dlaň, bíle zazáří, prsty zrůžoví, ještě jimi protéká krev. Kdesi v ní je všechno uloženo. Základ všeho, hledaný a nenalezený, prostý a vždy přítomný. Jsem mu tak blízko.
A pak, paprsek zmizí a vrátí se tma. Těžce polknu, obejmu se dlaněmi ještě teplými od slunce a přitisknu tvář ke škvíře.
A stále nic nechápu.
Skrčená v maličkém pokoji, jen uzounkou škvírou pozoruji svět, tenký proužek osudů. Míhají se v nich lidé, necelí. Někdy se jim tvář směje a než přejdou kolem mého okénka, záda se jim shrbí v pláči. Události nikdy neplynou, skáčou, schovávají se, jsou bez souvislostí.
A přitom kdesi v paměti chovám vzpomínky na hroudy země, hnědé, hemžící se malým životem, prorostlé kořínky. Na trávu vyrůstající z té hlíny, i na život vzcházející z ní. Na padlé stromy v poklidu práchnivějící, těla bez života v konečném rozkladu. Počátky i konce spojené v jedno.
Někdy vklouzne do mé cely teple žlutý paprsek slunce. Nastavím mu dlaň, bíle zazáří, prsty zrůžoví, ještě jimi protéká krev. Kdesi v ní je všechno uloženo. Základ všeho, hledaný a nenalezený, prostý a vždy přítomný. Jsem mu tak blízko.
A pak, paprsek zmizí a vrátí se tma. Těžce polknu, obejmu se dlaněmi ještě teplými od slunce a přitisknu tvář ke škvíře.
A stále nic nechápu.
08.09.2013 - 16:58
Na minitext je to povedené. Člověka to nutí k přemýšlení a to je dobře. Ty pasáže, co již byly zmíněné níže, jsem chtěl vyzdvihnout také. Povedená "miniaturka".
08.09.2013 - 15:57
Zajímavé zamyšlení, líbí se mi část o slunci, hlavně pak toto: "Těžce polknu, obejmu se dlaněmi ještě teplými od slunce a přitisknu tvář ke škvíře. A stále nic nechápu." Perfektně napsané... :)
08.09.2013 - 15:47
necelí lidé...události nikdy neplynou, skáčou, schovávají se, jsou bez souvislostí :)...no, tak toto mě zaujalo na celém minitextu nejvíce, díky.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Zvláštní světlo : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : To jméno nikdy neříkej - 17. kapitola "Vir"
Předchozí dílo autora : Plynutí
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
BorůvkaB řekla o Meluzina :Moc jí v poslední době vděčím za novou vervu, se kterou píši své básně :) Moc si cením jejích komentářů a názorů, se kterými většinou i souhlasím :) A ani její díla jí nemohu vytýkat- protože ta také stojí za velké uznání :)