...umírá vždy poslední...
 09.08.2013
14
Naděje

Svět, kdysi tak krásný,
jeví se jako stoka zašlá
My po kolena se v ní brodíme
Do bahenní lázně nohy své vkládáme,
by ulevilo se duším našim
přetěžkým, smutným...

Však naděje zcela nevyprchala
Leží tam někde na dně
Zápasí o holý život

A jednou,
zcela osamocená
bez povšimnutí
vyplave na povrch...
 26.08.2013 21:14
sepotvkorunachstromu: vždyť je to jen báseň...:-)
 25.08.2013 22:47
..čéče..s obsahem nemůžu souhlasit..
..kdy byl ten svět tak krásný..jak píšeš..kdy???
..nesouhlasím ani s tím..že naděje je někde na dně..každá generace nese novou..přece..
..jinak napsáno dobře..to jo..myslím stránku řemeslnou:)
 19.08.2013 18:37
sporakk: Kéžby...
 17.08.2013 02:57
a ruku k nám natáhne!
 12.08.2013 21:04
Kakuzu: dík, já bych jí teď taky trochu bral...ale ponořit se tam je věc přetěžká...
 10.08.2013 00:11
jednou snad někdy možná já jí mám asi zahrabanou někde až u jádra zemského
 10.08.2013 00:08
Yana: Dík, jsem ovlivněn spoustou věcí zvenčí a...ano, může být i o stárnutí...
 09.08.2013 22:22
mně spíš připomíná stárnutí, takový vzletný způsob projevu tady používáš, ještě že vyplave, pak by zbylo jen zoufalství, je zvláštní ta báseň
 09.08.2013 15:52
Ronald Reagan: asi máš pravdu, nejlépe to vystihl můj oblíbenec Josef Fousek: Kdyby děti věděly, co je čeká, až dospějí, hrály by si na blázny až do důchodu...:-)
 09.08.2013 15:45
Sucháč: To tak jako krutý ani ne jen to na mě z toho dílka tak zapůsobilo, že v mládí alespoň v tom opravdu mladém věku, kdy šlo jen o hry a zábavu to bylo ok a pak se to začalo kazit.
 09.08.2013 15:40
Ronald Reagan: hmmm, zajímavé...to jsi ho měl tak krutý? Jestli ano, tak to jsme dva...
 09.08.2013 15:37
taron: díky, asi jsi myslela rýmy a ne verše...:-) najednou se to ze mě začalo sypat úplně samo a neřešil jsem formu, až pak trochu upravil pár výrazů...
 09.08.2013 13:08
Vybavilo se mi při tom dospívání.
 09.08.2013 12:23
smutná....a bez veršů? :) I tak pěkná...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.