Bezdomovec a panička 02

Ondřej ležel zachumlaný pod několikero dekami a vyprávěl svou ranní příhodu vedle ležícímu Aloisovi. Ondřej toho Aloisovi dlužil hodně. Když se z něho stal bezdomovec, několik dnů bloudil po Praze a přespával na různých nebezpečných místech. Jednou přespal na hlavním nádraží a málem ho tam zbili nějací mladí chuligáni. Ale pak se náhodou při obědě u Armády spásy seznámil s Aloisem, o dvacet let starším ztroskotancem, kterému se zabil syn a utekla od něho žena. Tento životem zkoušený a zkušený borec mu nabídl, že může bydlet u něj, ve výklenku Barrandovského mostu. Ondřej to přijal a od té doby si vzájemně pomáhají. Ondra přispíval na společné živobytí nějakým tím penízem z práce a Alois zase sbíral a čistil elektrické kabely od bužírek a kov prodával ve sběrně.

Alois bez přerušování vyslechl jeho líčení, pak se posadil a napil se vydatně krabicového vínka.
„Popravdě, ta nóbl děvka není mezi bezdomovcema neznámá,“ rozhovořil se potom. „Já se s ní teda ještě nesetkal a kdyby jo, tak jí s gustem pošlu do prdele, čubku jednu.“
Ondřejovi bylo po těchto slovech trochu trapně, že jí podlehl.
„Nicméně, já tu nechci zpochybňovat to, co si udělal ty. Jo. To je věc každýho z nás. A čtyři stovky dobrý, né, za vyhonění?“ pokračoval v rozpravě Alois. „A víš kdo to je?“
„Nevím, ty snad jo?“ zeptal se dychtivě Ondřej.
„Já jo a za ty čtyři stovky ti to povím,“ navrhl Alois.
Ondřej by mu ty čtyři kila klidně dal, jen aby se o té bohaté čubce něco dozvěděl.
„Jen klid. Žádný prachy po tobě chtít nebudu,“ řekl žertovným hlasem Alois a pokračoval: „je to čubka toho bohatýho podnikatele Prokýška.“

No to byl teda gól. Ondřej Prokýška znal. Když ještě prodával baráky, byl donucen tomu čurákovi, který dobře věděl o jeho finanční situaci, prodat hluboce pod cenou jednu chatu za Prahou. Ondřeje to tehdy značně poškodilo, přišel o velkou část provize.
Teď poslouchal šumění projíždějících aut a zvažoval, zda se zítra ráno má opět dostavit na ono místo slíbené schůzky za supermarketem. Zítra do práce nemusel a nějaká ta koruna navíc by se mu rozhodně hodila. Jenomže, co když po něm ta čubka bude chtít třeba šukání s jiným chlapem? Neměl tušení, zda by s k něčemu takovému odhodlal.
Zvažoval všechny možnosti i to, že by se mohl pokusit tu děvku okrást. Ale tuhle možnost hned zavrhl. Ten její řidič by jej mohl pěkně srovnat a navíc by ztratil možnost bezpečného vybírání těch výnosných kontejnerů. Nakonec se rozhodl, že se dá do kupy a půjde do toho. No a když po něm bude chtít něco nepřístojného, pošle ji do prdele a odejde.

Starý budík probudil Ondřeje velmi časně. Musel se na to setkání dát řádně do pořádku. Vzal si šampon, holící potřeby a vyrazil do Teska na Novodvorský, kde pravidelně prováděl ranní hygienu, aby nikdo v práci nepoznal, že je bezdomovec. Na záchodech se oholil, umyl si hlavu, navoněl se a oblékl si své lepší šaty. Když se na sebe podíval do zrcadla, byl z něho rázem nový člověk. Z Teska se pak vrátil, aby si uložil věci zpátky pod most. Alois se probudil a pochválil jeho civilizovaný vzhled.
„Moment, ale dneska přece do práce nejdeš. To ses vyparádil kvůli tý děvce? Ty jdeš fakt za ní?“ zeptal se rozespalý Alois. „Jo, chceš snad jít se mnou?“ odpověděl Ondřej a zasmál se. Alois jen zabručel cosi nelichotivého a snažil se pokračovat ve spaní.

„Dnes je ještě větší zima než včera,“ pomýšlí si mrznoucí Ondřej, když se potlouká za supermarketem. Blížila se devátá hodina a panička s bourákem nikde. Podvedla ho nebo na něho prostě zapomněla.
„Jsem to ale idiot,“ nadává si Ondřej a zvažuje, že půjde zpátky pod most. Jeho spolubydlící se mu určitě vysměje. Přestože se už celý třese zimou, rozhoduje se ještě chvilku počkat. Chodí okolo dnes nezvykle opuštěných kontajnerů a hledá na zemi místo, kam se včera vystříkal.
Pak se ozve klakson. Ondřej pohlédne směrem na parkoviště a vidí dlouhou, černou limuzínu. Nechápavě na ni kouká a protože má začerněná skla, nevidí dovnitř. Nesměle jde k ní. Pak se stáhne okýnko řidiče a ten mu pokyne rukou aby přidal do kroku. Ondřej zrychlí a znovu si přitom sám sobě nadává. Když přiběhne k autu, otevřou se dveře. Dovnitř ho zve nějaká tmavovlasá a neznámá čubka. Neváhá a nastoupí.

Limuzína se dává do pohybu. Uvnitř je příjemné teplo, takže si Ondřej okamžitě sundavá bundu. Sedačky na kterých sedí jsou velice pohodlné a hřejou. Teprve nyní se rozhlíží po interiéru vozidla a bouchne jej do očí vpravo umístěný bar. Je z tmavého dřeva a nepostrádá ani ledničku. Zkrátka luxus pro bohaté.
„Nevypadá jako bezďák,“ ozve se naproti sedící neznámá bruneta.
„Ale je, viděla jsem ho včera, jak vybírá popelnice hihihi,“ odpovídá ji chechtající se panička.
Obě dámičky vypadaly nádherně. Panička, s jejími blond vlasy, na nichž měla dnes umístěné sluneční brýle. S jemnými fialovými stíny na víčkách vypadá opět úžasně. Jen cigaretu vyměnila za sklenku sektu.
Její spolusedící byla pro Ondřeje záhadou. Nejspíš nějaká kamarádka z vyšších vrstev. Nicméně, podle toho co měla na sobě, vypadala spíše jako prostitutka. Delší huňatý kožich, z pod kterého vykukovala červená podprsenka a samodržící punčochy v kombinaci s podpatky, nesvědčily o dobrých mravech.
„Nalej si sekt!“ vybídla chudého hosta panička.

Ondřej otevřel ledničku a vyndal láhev, z níž už někdo větší část obsahu vypil. Brunetka, která mimochodem vypadala, že je tak o osm až deset let mladší než panička, se přimáčkla obličejem k modré halence své starší kamarádky a uchechtla se. Možná se smála, že vidí bezdomovce se sklenkou sektu, kterak cestuje limuzínou, nebo prostě proto, že byla zkrátka blbá. Panička jí sáhla rukou na stehno a mírně se na Ondřeje pousmála. Ten byl ze všeho poněkud na větvi ale snažil se nedat svůj neklid najevo. Hlídal si například, aby se mu ruka se sklenkou netřásla, až z ní bude pít. Doufal jen, že si odbude to, co si na něho ty dvě kurvičky vymyslí, dostane prachy a vypadne.

„Jak se jmenuješ?“ přerušila konečně trapné ticho panička.
„Ondřej.“
„A kde v současnosti přebýváš, Ondřeji?“ ptala se s lehkou ironií panička dál. A hned jak svou otázku dokončila, vybuchla k paničce se tisknoucí bruneta smíchy.
„Pod mostem,“ odpověděl po pravdě Ondřej a brunetčin smích dostal novou sílu.
I panička svůj úsměv rozšířila ale stále si zachovávala určitou taktnost. Ondřej by nejradši tu tmavou čubku uškrtil. Ten její debilní smích.
„Sama vypadáš, jako zasraná kurva z ulice,“ pomyslel si znechuceně.
„A prozradíš nám pod kterým? Třeba bychom tě tam přijeli někdy navštívit.“
„Pod Nuselským,“ zalhal Ondřej, kterému už jízda v této dámské společnosti začala být velice nepříjemná.
„To je tam, jak skáčou sebevrazi,“ pronesla, celkem zbytečně bruneta.

Ondřej si povšiml, že panička hladí stehno své společnice a rukou zajíždí stále více nahoru, kde již mizela pod kožichem. Pak přišla od paničky otázka, které se bál:
„Ondřeji, (téměř se vyžívala, ve vyslovování jeho jména), kdy jsi naposledy šukal ženskou?“
Ondřej chvíli čekal s odpovědí. Začalo mu být opravdu horko, možná i proto, že brunetka začala hlazení paničce oplácet. Sesunula hlavu, k jejím halenkou nadzvednutým kozičkám a jemně ji hladila po černých kozačkách.
Znervoznělý Ondřej se konečně vzmohl na odpověď:
„Před šesti měsíci.“

Byla to pravda. Ten den si moc dobře pamatoval. Zvažoval tenkrát, zda se má zabít nebo jít na ulici. A pak si řekl, že se naposledy pořádně rozšoupne. Zašel do bordelu a prošukal v něm celej den. Utratil tam posledních pár tisíc, do posledního halíře. Za ten den a noc vystřídal sedm kurev a v alkoholovém rauši ani nespočítal, kolikrát se vystříkal. Nejraději vzpomínal na své chvíle s černou Naomi. Namibijskou čubkou si nechal jako zlatý hřeb úplně naposled a vystříkal ji anál. Hned, jak s ní skončil, přepadl jej strašný smutek, provázený zmatkem. Jeho 24 hodin v bordelovém ráji skončilo a on bude nemilosrdně vyhozen na ulici. Přesně si vybavoval, jak ještě s ptákem v černém zadku, se rozbrečel. Svalil se na postel a jeho zaplacená, černá milenka jej utěšovala, ačkoliv to v popisu práce rozhodně neměla.

„A to si ani nehoníš?“ vytrhla Ondřeje z jeho neveselých vzpomínek bruneta.
„Občas jo,“ připustil neochotně.
„A vyhonil by sis ho tady pro nás Ondřeji?“ zeptala se chlípně panička.
„Kolik mi to hodí?“
„Hmm…, co takhle pět stovek?“
Pět stovek nebylo v jeho situaci málo, ale Ondřej se rozhodl licitovat.
„Sedm stovek. Co vy na to?“

Obě čubičky se na sebe podívaly a pak panička za obě souhlasila:
„Tak jo, za sedm, ale musíš se vystříkat do sklínky od sektu. A když ti řeknu abys honit přestal, tak přestaneš. Pokračovat budeš, až ti to zase nepovolím. Bereš?“
Ondřej kývl na souhlas, dopil svůj sekt, sklenku odložil a stáhl si kalhoty až na zem. Čekal na pokyn k honění. Sám se divil, že si už nepřipadá tak potupený, jako poprvé.
Brunetka si svlékla kožich a začala vedle sedící paničce líbat krk. O chvilku později se obě dvě vášnivě avšak pomalu líbaly. Bylo patrné, že už mají nějaké to lesbení za sebou. Ondřejův penis se z té podívané začal pomalu stavět, čehož si pokukující panička jistě všimla. Ondřej byl tak vzrušený, že si vůbec nekladl otázku, zda mu nakonec to jeho semeno nedají ty lesbické děvky za úkol pozřít. Teprve, když byla panička zbavena halenky a na světlo světa vykoukla její pevná prsa, dostal Ondřej pokyn k zahájení masturbace. Přetahoval si předkožku přes žalud ale velmi pomalu. Tohle bylo jeho největší vzrušení za posledního půl roku a chtěl si jej taky trochu užít. Bylo mu nádherně.
Na chvíli zapomněl na své podřízené postavení a připadal si jako boháč, který si ty dvě čubky vydržuje.
Po nezbytném olízání koziček sáhla brunetka do přihrádky sedačky a vyndala zlatistý vibrátor. Panička roztáhla nohy, natolik, co jí jen těsná černá sukně dovolila. Ondřej pak spatřil hladkou kundičku, která se dosud ukrývala v přítmí. Honící muž teď nevěděl, která ze dvou kurviček jej více vzrušuje, neboť drobnější bruneta, která teď před paničkou klečela jen v punčochách, byla též velice rajcovní. Nakonec to ale vyhrála panička, když si nasadila na oči své tmavé brýle a nechala si od kolegyně zasunovat do dírky vibrátor.

Ondřej dostal rozkaz zastavit své počínání. Jak rád by právě teď pokračoval! Od rozdělané práce se přece odcházet nemá. Penis mu pulzoval společně s údery jeho srdce a z močové trubice mu vytékalo množství preejakulační tekutiny. Toho si ráčila povšimnout i panička a rozkázala své společnici, aby se k penisu vydala a část čiré kapaliny ji přinesla.
Brunetka, sama v ráži a zjevně nadržená nelenila. Ponechala zlatavce v dírce a po čtyřech se vydala k trčícímu ptáku. Ondřej si nebyl jist, zda se nešikovným sběrem nektaru jeho penis nerozhodne navíc vyprodukovat před­časně dávku bílého spermatu. Raději tedy odvrátil pohled od mladé, rajcovní brunetky a díval se z okna. Zjistil, že sjíždějí z okruhu a pomalu nechávají Prahu za sebou.

Bruneta udělala prsty jedné ruky očko a vymačkávala odspoda nahoru veškerou preejakulační tekutinu. Ta se líně rozlévala po fialovém žaludu, kde byla následně, díky své konzistenci nesnadně sbírána do prstů. Jakmile ji punčochová včelička nasbírala, nejvíc co to šlo, zamířila opatlanou rukou na protější sedačku, za svou královnou. Ta již netrpělivě čekala na její návrat a mlsně nabízenou lahůdku slízávala z prstů.
Ze hry vyřazený Ondřej sledoval, jak o sedačku opřená panička dosáhla hlučného orgasmu a celá se v křeči prohnula. Teprve nyní směl pokračovat. Panička, přikázala své věrné dělnici, aby poševními šťávami zalepený zlatý vibrátor odnesla honícímu spolucestujícímu. Mladá kurvička poslechla a za okamžik už jej měl Ondřej celý v puse. Slastně z teplého vibrátoru slízával šťávu.
To byl poslední moment a následně již dostal pokyn, aby se vystříkal. Uchopil skleničku, jeho tělo šlo do předklonu a následně se již zbytky sektu promíchávaly s teplým semenem. Obě ženy to zjevně potěšilo, zato Ondřejovi rozkoš kazily představy, co bude následovat.
„Proboha, snad ty svině zvrhlý nebudou chtít, abych to vypil!“ strachoval se v duchu.

Naštěstí tyto obavy byly liché. Sklenku od něho převzala brunetka a k jejímu bílému obsahu přilila zbytek sektu z vychlazené lahve. Sekt krásně perlil a Ondřej sledoval, jak bílé chuchvalce pomalu klesají na dno. Panička si koktejl nechala podat a s pohledem upřeným na Ondřeje, jej na ex vypila. Bílé, vzájemně propojené, těžké chuchvalce pomalu zajížděly do jejích úst, jako když vlak zajíždí do tunelu. Jakmile měla panička dopito, zabouchala na zástěnu řidiče a limuzína začala zpomalovat. Pak přes svou asistentku podala Ondřejovi jeho dnešní výplatu a řekla:
„A tady vystupuješ, Ondřeji!“
Ondřej byl celý zkoprnělý, protože si uvědomoval, že jej odvezli hodný kus za Prahu.
„Moment… tady? Tak mě snad odvezte…“
Dostalo se mu však nekompromisní odpovědi:
„Ano, tady. Šup! VEN!“
Ondřej se pochopitelně zdráhal vystoupit a tak panička přitvrdila:
„Mám snad zavolat řidiče, aby tě vyhodil?“

Ondřej rozhodně nestál o žádnou rvačku. Chvatně si natáhl kalhoty a sáhl po bundě. Posunul se ke dveřím a otevřel je. Zvenku na něj dýchl známý, studený a nevlídný závan ledového vzduchu.
„Uvidíme se ještě?“ zeptal se skoro až prosebně, když už stál venku.
„Možná, když budu mít náladu, tak si tě třeba najdu,“ pronesla panička arogantně ještě předtím, než mu její společnice zabouchla dveře před nosem.
Limuzína se pak okamžitě rozjela a zanedlouho zmizela z dohledu. Ondřejovi nezbylo, než ji sledovat nenávistným pohledem.