Vzduchem bez křídel 7

Esterka tak nerada chodí do školy, nejen že se jí spolužáci posmívají a lepí jí na záda cedulky, ale ani škola jí nejde. Snaží se učit, ale vůbec jí to nemyslí, nedokáže se soustředit. Pak dostává špatné známky a maminka se zlobí. Esterce je to velmi líto. Tlak ve škole nezvládá, zvlášť teď před maturitou, a často utíká ze třídy. Pak chodí pozdě do hodiny. Učitelé jí to sice tak nějak promíjí, ale už se jim to přestává líbit. Jednou si ji zavolal třídní učitel: Esterko,“ povídá jí, „co se s tebou děje? Chodíš jak tělo bez duše, utíkáš ze třídy, myslím, že bys potřebovala odbornou pomoc. Možná by ses měla nechat hospitalizovat v nemocnici.“ „Do nemocnice? Ani nápad!“ vykřikne Esterka a utíká pryč. Vyběhne ze školy, která leží u smíšeného lesa, co na podzim hýří barvami, zvedne ruce a letí přes školní pozemek. Přeletí plot a letí přes předměstí, kde se nachází domky s malými zahrádkami, směrem k městu. Do očí jí padnou modré budovy nemocnice. Přemůže ji zvědavost a letí se podívat, jak vypadá psychiatrické oddělení. Přilétne k jedné z budov. Psychiatrické oddělení je třípatrové. V přízemí se nachází místnost pro denní stacionář a tělocvična, v prvním patře je oddělení pro muže, ve druhém pro ženy. Ve třetím patře jsou lékařské pokoje. Jak si tak Esterka psychiatrii prohlíží zblízka ze vzduchu, všimne si jí náhle jeden z pacientů. Esterka se lekne a leknutím sletí dolů. Nerada by své létání stavěla na odiv. Snad to pacient nikomu neřekne.
Pak jí hlavou probleskne, že zase přijde pozdě na hodinu. Nerada, ale otočí se a letí zpětdo školy. Zrovna mají biologii a hodnou paní učitelku, která jí to odpustí. Ale je jí jasné, že to takhle dál nejde. Jenže co má dělat, když je to ve škole k nevydržení. Musí doufat, že to nějak přečká, než z gymnázia vypadne a půjde na vysokou.
Po hodině si dal Esterku zavolat třídní učitel. Řekl jí, že mluvil s jejími rodiči a ti s hospitalizací nesouhlasí. Když už nebude Ester blbnout, tak psychiatrii ujde. Esterce se trochu ulevilo. Co by tomu asi řekli spolužáci, že byla v „blázinci?“ I když na druhou stranu cítila, že by pomoc potřebovala a asi i chtěla. Ale rodiče by nadšení nebyli. Ti jsou samozřejmě šokovaní, co Ester ve škole vyvádí. To zase bude „výslech.“ Esterka však nemá chuť něco vysvětlovat, za prvé jí to nějak nejde a za druhé by ji určitě nikdo nepochopil. Třeba se jí jenom zdá, že jí spolužáci ubližují, možná si za to může sama, že je „divná.“ Ještě, že má své létaní. S ním snad „přežije“ všechno.