Červen

Mamka: ... poezie, nebo i realita? Já tu realitu přenechal již mladší generaci ... ;o)))

Hned časně zrána
dokud je rosa
silou mých paží
kosí kosa.

Stébla trávy
skládají se v řad...

To aby krávy
měly v zimě co žrát.

Devils_PIMP: nemáš v tom náhodou prsty, že řvou i o sobotách a nedělích??? ;o)))

taron: dlouhá kosa, upravené kosiště, široký záběr za záběrem, úhledný řádek, povříslo, snop, panák a strniště ... říkáš dřina? Tak na tu se nějak nepamatuji, spíš na ty legrácky při tom: přetržené povříslo, spadlý panák a také bouřky, které nás zahnaly úprkem domu nebo alespoň se schovat do panáků abychom nebyli promoklí na kůži. ;o)))

Makyna: kosy už dávno visí na zdi, možná, že čekají ... ;o)))

Yana: bejvávalo, ale byly taky chvíle, o které bych ani dnes nestál... ;o))

Narva do šedi dní :)

... uměla jsem kdysi kosit :))) dnes už asi neumím...jo a ještě jsem jednou jako hodně mladá - 16 ? no...byla na žni, kde se žalo kosou s tým ...no nádstavcem....krásné to časy :) ticho a klid a pořádná dřina na poli místo v posilovně :))))

moc pěkná nostalgie. Ne tedy moje, byť maminka občas bere místo sekačky kosu do ruky...Ale, bude to znít divně a snad i hloupě, ale závidím vám, že jste zažili tuto tichou dobu, prostou a lidskou..
Hezké :)

ó, připomíná mi to nejen dětství, ale je to blízké mému staromileckému pohledu na život, to je ten pomalý svět v našem světě, ten opravdový, uklidňující a tradiční, to je ten můj červen...dík