Hospodu u Džoudyho spláchla voda

Řeknu vám,
málo co člověka zklidní,
tak jako procházka,
večerní Libní.

Jeden ze způsobů,
jak uklidit duševní zmatek,
je hledat hospodu,
uprostřed chatek.

A teďka doleva?
A nebo přímo?
Holt jako průvodce
je Bára mimo.

,,Máte pravdu, tady to někde je"
dodá domorodý bruslař nadějě.
Jenomže vzápětí, pochmurně dodá:
,,Hospodu u Džoudyho spláchla voda"

Holt dnes na všechno jsou plány,
některé ztráty jsou předem známy.
Betonová hráz dělí koryto,
zde bude rozlito a to je mi líto.

Hromadu ledniček různého staří
probírá cikán s kyselou tváří.
Z továrny na bagry (Českých loděnic),
zdá se, že nezbylo už vůbec nic.

Pak bylo na čase
vydat se dál
tak jsem na zastávce
tramvaje stál.

Uprostřed tohohle malého davu,
uviděl jsem já zrzavou hlavu,
na zádech dlouhý pletený cop,
tak téhle písni já dávám stop.

Myšlenka ale se drží jak klíště,
pokračování až někdy příště.
V nějaký jiný den, vám napíšu knížku,
o tom jak po Praze potkávám Lišku.