31.05.2013
4
1644 (15)
Jsem postel v hodinovém hotelu
a trpím jak trpí ti co sem chodí

Zloději lásky a zloději citů
vášeň a pohyby na mně tu plodí

Už nechci tou postelí v hotelu být
Už nechci poslouchat rádoby cit
Už nechci být prázdná a čekat až přijdou

Raději shořím pravou láskou
raději už nebudu
než na sobě mít kdejakého pobudu.
 07.02.2016 20:43
k zamyšlení.. taková ze života, řekla bych..
 07.06.2013 03:38
Skvělý, jen ten konec jsi možná trochu uspěchala...:-)Kdybys v poslední sloce vymyslela rým na to "přijdou" z té předchozí, bylo by to asi lepší...ale to je jen můj pocit :-)
 01.06.2013 07:19
jo, někdo kdo hledá opravdový cit...a spokojí se nakonec jen s hodinovým. Smutné je to, že právě ten opravdový nakonec jakoby nenajde :)
díky za zamyšlení :)
 31.05.2013 15:56
kam ty na to chodíš? ;o)))))

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.