Kat za pianem

Kráčím temnou ulicí,
kolem zjevy a bludy,
temné přízraky nás dusí,
utíkáme před nimi do světa hudby.

Otevírám dveře a vcházím,
když v tom vidím,
ano, hrát klavír vidím,
ale proč nic neslyším?

Snad bojím se slyšet,
uši strachem zacpané,
to kat sedí za pianem,
sekyrou do kláves tluče.

Jdu dále, hraje harfa,
za harfou drobná osoba,
v tom přistoupím blíže,
kostra, je to smrtka!

Křik dítěte opodál,
pláče malé neviňátko,
svojí matku ztratilo,
svoje srdce ubodá.