 15.01.2013 9 1404(16) 0 |
Žiješ.
Možná poprvé,
možná po sté.
Tvůj obraz
plní obrazovku.
Máš hubu plnou slov.
Sklízíš ovace,
možná zapomínáš,
že...
Všichni jsme prach.
A v prach se obrátíme.
Možná poprvé,
možná po sté.
Tvůj obraz
plní obrazovku.
Máš hubu plnou slov.
Sklízíš ovace,
možná zapomínáš,
že...
Všichni jsme prach.
A v prach se obrátíme.
08.01.2014 - 20:11Aidlin
Jsme prach a popel, to je přece jasný :-))
16.01.2013 - 18:26LUKiO: Tak to je taky myšlený, klišé tam je účelně. Jejich vlastní zbraně ;)
16.01.2013 - 15:44ten konec mi přijde takové dost klišé, čekal bych něco originálnějšího...zvlášť pokud bych to vztáhl třeba na egoistické politiky /kandidáty na prezidenty, když už jsme tedy v tomto/
16.01.2013 - 14:24já jsem na tu básničku kupodivu myslela a teď si mi potvrdil to nad čím jsem uvažovala, je jedno co ze sebe děláme, všichni tam spějeme
16.01.2013 - 12:29taková beznadějná tím závěrem, samozřejmě je to pravda, ale proto je zapotřebí si to tu pořádně užít, nic by nemělo smysl kdybychom mysleli na smrt a kde je důkaz že se vrátíme? napsaná je dobře, text nesdílím
15.01.2013 - 15:37Tang
Vidím to stejně... a stejně budou další životy, plné toho samého. Jo, dobrá.
15.01.2013 - 15:37Devils_PIMP
Popel popelu
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Všichni : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : ****
Předchozí dílo autora : A nebo ne?
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
Sokolička řekla o Adrianne Nesser :Pro mě hodně zvláštní a silná slečna... Její básničky mě vždycky něčím dostanou a proto je ráda čtu. Adrianne, jsem ráda, že jsem ti mohla trochu nakouknout do duše, buď přesně taková, jaká chceš bejt! (Protože to jsi ty...)
