..protože, občas je ticho prostě moc hlasitý.
 02.01.2013
5
1295 (13)
0
Procházela ses
nervózně
ve světle bělavých klaviatur
a tma ten večer stékala po okapech
surově koupána
ve špíně minulých dnů

/ ..tenkrát nejspíš poprvý /

A ty usměvavá
svíralas pod prsty sólo
pro krásu z ledových růží,
co v zimě s těžkostí rozdávaj lásku,
ale já si všimla,
víš?

/ proto dnes doteky pálí,
vím.. /


To abys
mohla rozervat bezpečí času
a z děravých kapes
ho pochytat
potají
zpět do svých maličkých dlaní

/ ..protože z pravejch citů,
z těch se prej nikdo nevyspí /


A já..
.. teď netoužím, než rozmotat
všechny ty křivý čáry v nich
A sprostě si ukrást..
..ukrást tu nejdelší!

***
/ Tak nějak bolí, když říkáš..
„..jsem jen ta holka, co tě smí líbat!“ /


galerie
 06.01.2013 18:24
Viviana Mori: tuhle ne.. ta je nová, četla jsi nejspíš první část :) tak vidíš, že zas až tak nezapomenutelná není :))
I když ten konec si je dost podobnej. Jen se maličko někam posunul. Chm..

Děkuju za zastavení a koment. Opět. Vážím si toho. Opravdu! Díky moc!
 06.01.2013 18:22
traken: rozesmál si mě, ale děkuju :) VKate: děkuju ti :))
 03.01.2013 15:11
 Viviana Mori
Četla jsem ji už na Saspi, že ano? Ten konec si totiž velmi, velmi dobře pamatuju. Tvá poezie nejde zapomenout. Jak jen to děláš? :-)
 02.01.2013 17:07
souhlasim s VKate..plně se s jejím komentářem sžívám...:D
 02.01.2013 10:22
krásná, pravdivá, smutná...moc se mi líbí ;)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.