|
..výkřik...
|
Sliboval jsi ,,až navěky,,
ale doba se každým dnem mění,
i věčnost netrvá věčně
a ty's to věděl..
Necháváš mě počítat minuty,
které do peřin
skrývám potají
a nádech mezi vteřinami je těžký,
jen když jsi hned vedle mě
a posloucháš..
jen
hladíš mě po vlasech,
neviděn, neslyšen,
vím, že jsi to ty
a bojiště bez prohry,
bez výhry
jen občas boj probere bojovníky v nás.
Na křídlech motýlů,
na květech lilie,
myslela jsem že létám,
ale má křídla,
nutí mě často pouze pozorovat nebe s úzkostí.
A tak častěji než vzlétat
přeji si umět v tom chodit.
- pojď, projdeme se společně..
Slibovala jsem vášnivou lásku,
hlubší než
svědomí křesťanů,
a místo toho pod víčky
často derou se slzy,
že ne vždy ve mě ji probouzíš..
Smýváš hořkost,
sladkým medem,
medem co lepí se na každý kousek těla,
a na chvíli zapomenout,
že ne vždy chutná sladce.
ale doba se každým dnem mění,
i věčnost netrvá věčně
a ty's to věděl..
Necháváš mě počítat minuty,
které do peřin
skrývám potají
a nádech mezi vteřinami je těžký,
jen když jsi hned vedle mě
a posloucháš..
jen
hladíš mě po vlasech,
neviděn, neslyšen,
vím, že jsi to ty
a bojiště bez prohry,
bez výhry
jen občas boj probere bojovníky v nás.
Na křídlech motýlů,
na květech lilie,
myslela jsem že létám,
ale má křídla,
nutí mě často pouze pozorovat nebe s úzkostí.
A tak častěji než vzlétat
přeji si umět v tom chodit.
- pojď, projdeme se společně..
Slibovala jsem vášnivou lásku,
hlubší než
svědomí křesťanů,
a místo toho pod víčky
často derou se slzy,
že ne vždy ve mě ji probouzíš..
Smýváš hořkost,
sladkým medem,
medem co lepí se na každý kousek těla,
a na chvíli zapomenout,
že ne vždy chutná sladce.
NotInToLabels: žasnu nad tak pěkným komentářem :) hřejí mě u srdce tvá slova, číst bych je mohla znova, znova a znova. Mockrát děkuji :0)
!!! Je roztomily zarymovat si a mit to dejme tomu, ze "podle pravidel zcela korektni", je celkem um popsat svet kolem sebe sladkyma poetickyma recma a ja nerikam, ze je to spatne, ale jestli me neco dokaze uchvatit, tak je to tohle, tohle je pro me poezie s velkym P, ta , co si zije vlastnim krasnym zivotem, dycha, hreje, zebe a nadherne proste jen tak plyne do nekonecne dalekych hlubin.. A malo, tak strasne malo lidi to umi! Diky za moznost precteni!
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Sliby : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Kyvadlová láska
Předchozí dílo autora : V náruči
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
vacko [14], ukrytá v máku [3]» řekli o sobě
Severak řekl o Dívka v modrém :taková legendární pokémonka. Byl jsem na ní docela zvědavý co je zač, pak jsem se s ní potkal jenom jednou skoro doslova jen z rychlíku.

