Ester Krejčí S01E01: Únikový reflex (stará verze)

VAROVÁNÍ: Toto je zastaralá a zavržená verze této epizody. Čtěte prosím 3. vydání: http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=24106-ester-krejci-s01e01-
unikovy-reflex-3-vydani . Původní verze epizody je zde zachována pro účely zkoumání a srovnávání, ne pro běžné čtenáře.
──────────────────────────────────────────────
Předmluva (4. verze předmluvy):

Ester Krejčí je netradiční žánrově obtížně zařaditelný seriál z prostředí gymnázia. Klade si za cíl představit čtenářům několik studentů, jejich pohledy na život a svět, chování v určitých situacích a také kulturní prostředí, v němž žijí.

Toto prostředí je dáno tím, že seriál se odehrává v Eichlerské dopravně demokratické republice (EDDR), která vznikla v roce 1993 při rozpadu Československa a stala se jednou z nejméně globalizovaných zemí v Evropě. Její zakladatel prezident Eichler potřeboval něco, čím by se národ nově vzniklého státu vymezil vůči národu českému, něco, na co by jeho spoluobčané mohli být hrdí. Tímto prostředkem se stal jazyk. Byla vyhlášena jazyková reforma a eichlerská verze českého jazyka ("eichlerština") pak prošla dlouhým vývojem až po školní rok 2010/2011, v němž se odehrávají tyto příběhy. (Nebude-li u konkrétní epizody řečeno jinak.)

Eichlerština je genderově neutrální jazyk, takže podstatná jména se nepřechylují. Proto mluvím o studentech, i když všichni čtyři, které mám na mysli, jsou dívky. V eichlerštině si lidé vykají (i děti či sourozenci) a místo táta či máma se říká dáda. Dojem a způsob uvažování plynoucí z tohoto jazyka jsou pak podstatnými aspekty tohoto díla.

Kromě toho seriál přináší také inteligentní humor, ironii, sarkasmus a náznaky témat k zamyšlení - nezdráhejte se klást si otázky a hledat na ně odpovědi. V seriálu naopak neočekávejte akční či romantické scény a rovněž emocí je tam jen přiměřeně.

Seriál Ester Krejčí je alternativní historie. Veškeré nadpřirozené jevy a dosud neobjevené technologie jsou vyloučeny. (Dovoluji si však operovat s dosud neprokázanými mentálními poruchami.)

Hlavními postavami seriálu jsou čtyři dívky: introvertní cynický intelektuál Ester Krejčí, oblíbený altruista Moje vinná réva, totálně disempatická Tamara Janů a nenápadný průměrný student Jana Zlomilová.

Přeji vám příjemné zážitky.



Postavy:
NIKOLA MERLINOVÁ (žena, 35) -- třídní profesor
JANA ZLOMILOVÁ (žena, 18) -- student
ESTER KREJČÍ (žena, 19) -- student
MOJE VINNÁ RÉVA (žena, 19) -- student
MELANIE NAVRÁTIL (žena, 18) -- student
TAMARA JANŮ (žena, 19) -- student, identická sestra Barbory Janů
BARBORA JANŮ (žena, 19) -- student, identická sestra Tamary Janů
KŇOUR (muž, 22) -- student



1. Pověření Ester Krejčí

Třída gymnázia (oktáva B). Ráno. Většina studentů již sedí ve svých lavicích. Jmenovitě Ester Krejčí sedí v první řadě u dveří a čte si knihu. U okna spolu dvojčata Janů o něčem mluví.

Do třídy vejde Jana Zlomilová. Několik studentů se na ni podívá. Po chvíli Jana Zlomilová zamíří na prázdné místo ve třetí řadě, sedne si tam, vybalí sešit a penál a vyčkává.

O chvíli později do třídy vstoupí Nikola Merlinová. Odloží třídní knihu, kterou přinesla, na katedru a přijde k Janě Zlomilové.

NIKOLA MERLINOVÁ: Dobrý den.

JANA ZLOMILOVÁ: (Mile se usměje.) Dobrý den.

NIKOLA MERLINOVÁ: Vy jste Jana Zlomilová, že ano?

JANA ZLOMILOVÁ: Ano. (Přikývne.)

NIKOLA MERLINOVÁ: Jsem váš třídní profesor, Nikola Merlinová. Mohla byste jít se mnou? Někoho vám představím.

JANA ZLOMILOVÁ: Dobře. (Vstane.)

Nikola Merlinová zavede Janu Zlomilovou k Ester Krejčí.

ESTER KREJČÍ: (Čte si knihu "Úvod do sociologie".)

NIKOLA MERLINOVÁ: Ester Krejčí?

ESTER KREJČÍ:(Odloží knihu a podívá se na profesora.)

ESTER KREJČÍ: (svým hlubokým monotónním hlasem:) Ano?

NIKOLA MERLINOVÁ: Jano Zlomilová, toto je Ester Krejčí. Seznamte se.

JANA ZLOMILOVÁ: Jana Zlomilová. Těší mě. (Nasadí strojený úsměv.)

ESTER KREJČÍ: Ester Krejčí. (Její úsměv neopětuje.)

NIKOLA MERLINOVÁ: Říká se, že ráda pracujete s lidmi.

ESTER KREJČÍ: Ano. --- Dělá mi potěšení držet je od sebe, aby se nepovraždili, dokud jsou ve třídě moje otisky prstů.

NIKOLA MERLINOVÁ: Jana Zlomilová přešla z gymnázia Podolí I, proto se u nás možná bude zpočátku cítit trochu zmatená a nejistá. Chtěla bych, abyste jí pomohla začlenit se do kolektivu.

ESTER KREJČÍ: Pokusím se.

NIKOLA MERLINOVÁ: Výborně. Přeji vám oběma hodně štěstí. (Odejde ke katedře.)

JANA ZLOMILOVÁ: Jak se máte?

ESTER KREJČÍ: Normálně. Jak vy?

JANA ZLOMILOVÁ: Dobře. (Stále se usmívá.)

ESTER KREJČÍ: V tom případě moje služby zatím nepotřebujete. Přihlašte se, až budete mít ze svých spolužáků nutkání skočit z okna. (Znovu otevře knihu a pokračuje ve čtení.)

JANA ZLOMILOVÁ: (Chvilku na Ester Krejčí udiveně zírá, pak se vrátí do lavice.)



2. Nová přezdívka (1)

Tatáž třída během třídnické hodiny. Studenti tiše sedí na svých místech. Na katedře stojí otevřená hlasovací urna. Nikola Merlinová sedí za katedrou a počítá hlasovací lístky.

Pak Nikola Merlinová vstane a předstoupí před třídu.

NIKOLA MERLINOVÁ: Předsedou třídy pro tento školní rok se stává Melanie Navrátil. Formálně bychom nyní měli určit službu na umývání tabule, službu na nástěnku a tak dále, ale vzhledem k tomu, že Melanie Navrátil je stejně jako minulý rok ochotna všechny tyto funkce zastat, ušetříme spoustu času a budeme moci jít dříve domů. Má ještě někdo nějakou otázku?

MOJE VINNÁ RÉVA: (Přihlásí se.)

NIKOLA MERLINOVÁ: Iris Narcis.

MOJE VINNÁ RÉVA: (Vstane.) Nemám přímo otázku, ale chtěla bych využít této příležitosti k oznámení spolužákům, že mám novou přezdívku. Ode dneška se budu jmenovat Moje vinná réva. Děkuji. (Sedne si.)

NIKOLA MERLINOVÁ: Ještě někdo něco? (Chvilku počká.) V tom případě třídnická hodina končí a můžete domů.



3. Nová přezdívka (2)

Na chodbě před třídou. Chodba je široká šest metrů, je na ní oranžové linoleum a na něm jsou vyznačeny přerušovanými bílými čarami "pruhy chůze". Naproti třídě u okna stojí Ester Krejčí a Moje vinná réva. V dálce je vidět odcházející dav studentů.

Ze třídy vyjde Nikola Merlinová, zamkne třídu a také odejde.

ESTER KREJČÍ: Jak vás napadla ta nová přezdívka?

MOJE VINNÁ RÉVA: Zdál se mi sen.

ESTER KREJČÍ: Povídejte.

MOJE VINNÁ RÉVA: Byla jsem s klukem na houbách. Říkal si Mejk a měl tenisky velikost 42. Ani nevím, proč mě zaujalo zrovna to. Ale byl úžasný. Celou dobu se zvládal věnovat mě i houbám a drželi jsme se za ruce a pak, ani nevím, jak se to stalo, (Hlasitě se nadechne.) jsem se kolem něj ovinula a cítila jsem se jako v ráji. Začal mě tykat -- řekl: "Miluji tě, Moje vinná révo." (Vzdychne.) To mě tak vzrušilo, že jsem se probudila. Ach jo, chtěla bych s ním ještě být.

ESTER KREJČÍ: A proto chcete, aby vám všichni říkali jako muž, se kterým jste málem měla sex, ale probudivši se jste zjistila, že to byl jen sen?

MOJE VINNÁ RÉVA: Zní vám to úchylně?

ESTER KREJČÍ: (Pokrčí rameny.) Nevím, možná trochu excentricky.



4. Horká brambora

Ve třídě. Další den ráno. Přestávka před vyučováním, ve třídě jsou již zhruba tři čtvrtiny studentů, zejména Ester Krejčí, která si opět čte, a Melanie Navrátil, která právě upevňuje na nástěnku barevné papírové girlandy.

Do třídy vejde Moje vinná réva a přijde k Ester Krejčí.

MOJE VINNÁ RÉVA: Říká se, že člověk je tvor společenský. Vy jste člověk. Co z toho vyplývá?

ESTER KREJČÍ: (Položí knihu na stůl a pohlédne na Moji vinnou révu.) Že jsem společenská. Ale moje společenské potřeby nyní plně uspokojují společenské vědy. (Nastaví knihu tak, aby Moje vinná réva viděla její název "Úvod do sociologie".)

MOJE VINNÁ RÉVA: Tak až zatoužíte po společnosti živé bytosti, víte, kde mě hledat.

ESTER KREJČÍ: Vím.

Ester Krejčí se znovu začte do knihy a Moje vinná réva si odejde sednout do své lavice.

O chvíli později do třídy vejde Jana Zlomilová, a když zjistí, že většina studentů přišla před ní, zatváří se zklamaně. Moje vinná réva se na ni dívá, ale pozorost Jany Zlomilové upoutá Melanie Navrátil, která právě dokončila zavěšování girland a připíná na nástěnku několik papírů, mezi nimi i reklamní leták s nápisem:

----
Vyprazdňoval velkomoravský kníže Rastislav své útroby do řeky?
Zvratky ve Svratce - v Horké bramboře!
----

JANA ZLOMILOVÁ: Co je Horká brambora?

MELANIE NAVRÁTIL: (při práci) Bulvárně-naučný školní časopis.

JANA ZLOMILOVÁ: To vydává někdo od nás ze třídy?

MELANIE NAVRÁTIL: Ne, Bramboru píšou v septimě C. Mají ji na nástěnce, o přestávce tam můžete zajít. Budou rádi, že to někdo čte.

JANA ZLOMILOVÁ: (váhavě:) Nevím. Možná... zajímalo by mě...

MELANIE NAVRÁTIL: (Přeruší ji.) Promiňte, mám ještě další práci.

Melanie Navrátil odběhne k umývadlu, kde napustí vodu do modré plastové konvičky na zalévání rostlin v květináčích, které jsou umístěny zejména na parapetu u okna a v zadní části třídy.

Jana Zlomilová si všimne, že Moje vinná réva se na ni dívá, a tak se na ni Jana Zlomilová pousměje. Moje vinná réva jí jemně zamává. Jana Zlomilová však zamíří okolo tabule ke katedře, kde si všimne identických dvojčat Janů. Barbora Janů sedí u okna a dívá se ven. Tamara Janů sedí o řadu vedle a dívá se na svoji sestru.

Jana Zlomilová přijde k Tamaře Janů. Snaží se opět tvářit mile.

JANA ZLOMILOVÁ: Dobrý den.

TAMARA JANŮ: (Začne se jí věnovat.) Dobrý den.

JANA ZLOMILOVÁ: Jste si hodně podobné. (Ukáže pohledem na Barboru Janů.)

TAMARA JANŮ: Ano, jsme dvojčata.

JANA ZLOMILOVÁ: Jsem Jana Zlomilová, jak si říkáte vy?

TAMARA JANŮ: Já jsem Tamara Janů a sestra se jmenuje Barbora Janů.

BARBORA JANŮ: (Zvolna se otočí a hledí na sestru.)

JANA ZLOMILOVÁ: Nemáte nějaké přezdívky?

TAMARA JANŮ: Nemáme, ačkoliv nějaký čas jsme o tom uvažovaly. Já bych si říkala Knihomola a sestra Lesana a po půl roce bych si zase já říkala Lesana a sestra Knihomola a tak bychom to střídaly každé pololetí, aby v tom měli spolužáci zmatek.

BARBORA JANŮ: (Zamračí se.) To jste navrhla vy. Mně se to ani trochu nelíbí.

TAMARA JANŮ: (Otočí se k sestře.) Chtěla jste, ať vymyslím něco, aby vás spolužáci neobtěžovali, a toto by, myslím, pomohlo.

BARBORA JANŮ: (Zvolna vzdychne.) Ach. Kéž by mi alespoň někdo rozuměl. (Otočí se zpět k oknu.)

TAMARA JANŮ: (na Janu Zlomilovou) Mimochodem, neznáte někoho, kdo by se vyznal v kongruencích?

JANA ZLOMILOVÁ: Co to je?

TAMARA JANŮ: Kongruence je relace ekvivalence, pro kterou platí, že rozklad podle ní produkuje takový systém tříd, že nad danou algebrou pro každou její operací platí, že...

JANA ZLOMILOVÁ: (Přeruší ji.) Promiňte, vůbec vám nerozumím.

TAMARA JANŮ: Právě sháním někoho, kdo by mi to vysvětlil.

JANA ZLOMILOVÁ: (Zakroutí hlavou.) O nikom takovém nevím. Mějte se hezky.

Jana Zlomilová pokračuje chodbičkou mezi lavicemi do zadní části třídy, kde její pozornost upoutá Kňour. Přijde k němu.

JANA ZLOMILOVÁ: Dobrý den.

KŇOUR: (Zbystří a pročísne si prsty mastné vlasy.) Dobrý den.

JANA ZLOMILOVÁ: Jak se daří?

KŇOUR: Fajn. Mám dobré svaly. (Předvede jí sval na pravé ruce.)

JANA ZLOMILOVÁ: (Vyvalí oči.) No, ten je...

KŇOUR: Říkají mi Kňour. Jak vám? (Zavrtí se na židli.)

JANA ZLOMILOVÁ: Jana Zlomilová.

KŇOUR: To je hezké. Podal bych vám ruku, ale nechtěl bych vám ji zlomit. (Pokusí se o svůdný pohled.)

JANA ZLOMILOVÁ: (Zatváří se rozpačitě.)

KŇOUR: Hele, máte čas dnes odpoledne?

JANA ZLOMILOVÁ: No, já nevím.

KŇOUR: Někam zajdeme a roztočíme to spolu.

JANA ZLOMILOVÁ: (rozpačitě) Eh...

Jana Zlomilová je v rozpacích, Kňour to ignoruje a dál se chová sebejistě.

KŇOUR: Žádný strach, kotě, jsem prvotřídní. Už jsem chodil s - no prostě spoustou holek i kluků.

JANA ZLOMILOVÁ: Chodíte i s kluky?

KŇOUR: To si pište, jsem jednička. Nechte mě si sáhnout. (Natáhne ruku po jejím pasu.)

JANA ZLOMILOVÁ: (Ucukne.) Ne tak rychle.

KŇOUR: Notak, není se čeho bát. Jednou bych chtěl mít švédskou trojku se dvěma svými klony, ale zatím - dejte mi pusinku. (Našpulí rty.)

Jana Zlomilová začne ječet, uteče ke dveřím a vyběhne ze třídy. Kňour si vzdychne a dál se tomu nevěnuje. Ester Krejčí odloží knihu a ohlédne se ke dveřím. Moje vinná réva přiběhne k její lavici.

ESTER KREJČÍ: (obvyklým monotónním hlasem:) Co se jí stalo, Moje vinná révo?

MOJE VINNÁ RÉVA: Mluvila s Kňourem.

ESTER KREJČÍ: Aha. (Znovu otevře knihu a pokračuje ve čtení.)

MOJE VINNÁ RÉVA: Pojďte! Musíme jí pomoct!

ESTER KREJČÍ: (Opět odloží knihu.) Už jsem vám říkala, že spolužákům sebevraždy nerozmlouvám.

MOJE VINNÁ RÉVA: O sebevraždu nepůjde, mluvila s ním jen jednou.

ESTER KREJČÍ: Zmínil se jí o stovce svých milenců?

MOJE VINNÁ RÉVA: Ano.

ESTER KREJČÍ: A dodal, že polovina z nich byla imaginární či virtuální a druhá s ním nevydržela ani pět minut?

MOJE VINNÁ RÉVA: Ne, asi nezná rozdíl mezi slovy imaginární a virtuální.

MOJE VINNÁ RÉVA: (naléhavě) Notak, pojďte!

ESTER KREJČÍ: Dobře. (Odloží knihu do lavice a vstane.)

Moje vinná réva a Ester Krejčí vyběhnou ze třídy.



5. Na záchodě

Eichlerský záchod. Bez oken. Na zdech modré kachličky. Na místnost dohlíží dvě bezpečnostní kamery v rozích u stropu. Z jediné zamčené kabinky se ozývá ženský pláč.

Dovnitř vběhnou Moje vinná réva a Ester Krejčí.

MOJE VINNÁ RÉVA: Určitě je uvnitř. Zkuste ji utišit.

ESTER KREJČÍ: Tak zaprvé: nemám ani chloroform ani jiné anestetikum. A zadruhé: kabinka je zamčená.

MOJE VINNÁ RÉVA: Zkuste s ní komunikovat, máte uklidňující hlas.

Ester Krejčí přijde k zamčené kabince a zaklepe na dveře. Pláč se ztiší, ale stále je slyšet.

ESTER KREJČÍ: Na tomto gymnáziu je normální ledacos, ale pláč na záchodě k těm věcem nepatří.

Pláč opět zesílí.

MOJE VINNÁ RÉVA: (ironicky:) Velmi uklidňující.

Na záchod přijde Tamara Janů.

TAMARA JANŮ: (zvědavě:) Co se tu děje?

MOJE VINNÁ RÉVA: Jana Zlomilová, ten nový student, pláče v kabince.

ESTER KREJČÍ: Nebo tam teroristé nainstalovali supermoderní sebevražednou panenku Barbie schopnou si zamknout zevnitř.

TAMARA JANŮ: Ta první možnost mi připadá pravděpodobnější.

MOJE VINNÁ RÉVA: Potřebujeme pomoc. Musíme ji utišit.

TAMARA JANŮ: (Krátce se zamyslí.) Uvažovaly jste už o chloroformu?

MOJE VINNÁ RÉVA: (Chytne se za čelo a tváří se zoufale.)

ESTER KREJČÍ: Uvažovaly. Nemáme. Nějaký jiný nápad?

TAMARA JANŮ: (Opět se zamyslí.) Co rána tupým předmětem do hlavy?

MOJE VINNÁ RÉVA: (zamumlá:) Panebože!

ESTER KREJČÍ: My jí chceme pomoci, ne ublížit. Mimochodem, kolik času zbývá do zvonění?

TAMARA JANŮ: (Podívá se na hodinky.) 5 minut. A proč vlastně pláče? Krájí na záchodě cibuli?

ESTER KREJČÍ: Pak vám to vysvětlím.

MOJE VINNÁ RÉVA: (zoufale:) Musíme jí pomoct! Divím se vám, Ester Krejčí, že to nechápete.

ESTER KREJČÍ: Podle mě se potřebuje vyplakat, takže nejvíc jí pomůžeme, když ji tu vklidu necháme.

MOJE VINNÁ RÉVA: Ale když bude plakat příliš dlouho, přijde pozdě do hodiny!

ESTER KREJČÍ: Zato když tu budeme postávat, přijdeme do hodiny pozdě všechny.

TAMARA JANŮ: (Sleduje hodinky.) Do zvonění zbývají čtyři minuty.

MOJE VINNÁ RÉVA: (Přijde k zamčené kabince.) Jano Zlomilová, jsem tu s vámi. Důvěřujte mi. Všechno bude dobré.

Pláč ustane.

JANA ZLOMILOVÁ: (trochu se zalyká:) To říká moje dáda také.

MOJE VINNÁ RÉVA: Ale já budu stát při vás. Ochráním vás. Zajistím, aby vám nikdo neublížil. Věřte mi.

Chvíli je ticho. Pak Jana Zlomilová odemkne kabinku a vyjde ven. Je uplakaná. Podívá se na Moji vinnou révu.

JANA ZLOMILOVÁ: Opravdu budete se mnou?

MOJE VINNÁ RÉVA: Budu.

JANA ZLOMILOVÁ: Budeme přátelé?

MOJE VINNÁ RÉVA: Jistě.

Jana Zlomilová se lehce usměje a pak se s Mojí vinnou révou obejmou.

TAMARA JANŮ: (Stále sleduje hodinky.) Do zvonění zbývají tři minuty.

MOJE VINNÁ RÉVA: (Uvolní objetí.) Musíme už jít. Půjdeme spolu.

Jana Zlomilová a Moje vinná réva se chytnou za ruce a odejdou. Ester Krejčí a Tamara Janů jdou za nimi. Po cestě Ester Krejčí vysvětluje Tamaře Janů chování Jany Zlomilové.

ESTER KREJČÍ: Jana Zlomilová mluvila s Kňourem. On jí řekl o svých milencích, což pro ni byla tak šokující věc, že se vydala na útěk. Když pak zjistila, že před vlastním šokem se neschová ani na záchodě, propadla beznaději, což se u ní projevilo potřebou plakat. Pláč jí pak přinesl uvolnění. Chápete?

TAMARA JANŮ: Ano, zajímavé.

Do třídy dojdou právě včas, aby si ještě stihly sednout na svá místa. Pak se ozve zvonění.



Shrnutí epizody:

Toto byla první epizoda příběhů Ester Krejčí a jejích spolužáků. S novým školním rokem přibyl do třídy nový student - Jana Zlomilová. Ester Krejčí jí měla pomoci zařadit se do kolektivu, ale zhostila se toho se zápalem sobě vlastním (ironicky řečeno), a tak se Jana Zlomilová vydala začlenit do kolektivu sama. Svalovec Kňour ji však natolik znechutil, že utekla na záchod, kde dala průchod svým emocím. Moje vinná réva její beznadějnou situaci vyřešila a stali se z nich přátelé.