Nalhalas vločkám jejich ledovej třpyt
do dlaní skryla sis všech sedm sluncí života
a tajemství nikoho a vlastně všech.
/tajemství o tom, že nám naše city nepatří.


Do kapsy potají schovalas mi úsměvy těch
co touží po trojím štěstí
ovlivněným naší vůní.
/od koberce až po strop, byly jsme samy a tiše.
*

A úsměvy vykukující z kapsy tehdy přešla jejich podstata..


Omámená chvíli
tou, kdy jsem Ti patřila
zapomínala jsem se víc, než kdy jindy ve třpytivym snění.
/a hlasy tehdy šeptaly, že sněhový vločky v létě nekvetou.
*

Jsi asi jediná, víš to?


Nestihla jsem Tě pochopit
a tak nějak mě děsí
že mě skoro vůbec nebolíš.
*
 14.12.2012 17:38
NotInToLabels: Je Tvoje..*
 08.12.2012 13:10
..občas vykvetou a občas prostě jen roztajou a mezi tím i oním máme vždycky plný dlaně toho, čemu ty říkáš "nádherný".

Je krásná.
/a i to, že skoro vůbec nebolí. Skoro..
 05.12.2012 15:20
děkuju !
 05.12.2012 00:34
je to fajn
 04.12.2012 22:05
hmm.. Klér tak to je opravdu pěknulé :) máš úžasný dar popsat přesně náladu ,nebo spíše dát dílku obraz nálady kterou vyzařuje :)
 04.12.2012 19:59
Viviana Mori: děkuju moc za Tvý slova, potěší. :)

traken: ..děkuju za názor. :)
 04.12.2012 19:28
 Viviana Mori
Jéé, ono je to smutné, ale já přesto četla a jen pokyvovala hlavou, víš? Tak nějak souzněle, jakože si říkám: Jo! Krásná poezie, moc povedená, krásný obraty, krásná obrazotvornost, elegantně a jemně vyjádřené pocity. Takže super :-)
 04.12.2012 17:43
Pěkné..ale vůbec mi z ní nijak neni veselo

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.