Pocta panu Tooleovi

Kam popluješ Davide?

Otevřels úče dveře, zlomila se o židli,
na střední nebyly peníze,
tak prodávals tabák v lékárně,
po zakopání choré matky,
kazatele odpráskl,
takovej tichej kluk, ach.

Pod kterým z těch bílých křížů leží táta?
Čistá krev vašeho údolí,
pod taktovkou srdce ze zátylku vystřikuje,
za všechno může Clyde, co černochy
neuměl napodobovat, furt by jen prstil babičky,
ta vaše společnost křesťanská,
puritánská, dobrovolně do války vrhající se,
ubohá Mae, kde teď hlas její poslouchají?
Snad jen párkař Ignácius nezacpal si uši

Každé špatné slovo bodalo tě víc než
tisíc včel na palec čtvereční, pálila ta
žeravá slina posměchu, co všechnu zmrzku odpařila.
Měls právo vzít tu hadici?
Ach, ty můj utrápený polopanici,
nepochopený Johne, až po smrti čtený,
co bys řekl na tu dnešní Ameriku?
Pořád ti samý náboženští fanatici?

Kam jsi tenkrát dojel Davide?