 12.11.2012 0 1243(4) 0 |
Ležíme takhle pod hvězdami
vedle sebe
a přitom sami
ztraceni v našich snech
o tom jak to všechno je
že já nejsem mořská panna
a ty nejsi Superman
obyčejnost je moje příjmení
když chodím po ránu vynést v teplákách smetí
myslela jsem
že se nic nemění
ale my přitom kolem sebe kroužíme
jak nenažraní supi
měsíc vyšel
oheň více zaplápolal
přitisknu se k tobě
snad konečně se stmelí naše světy
zas bude vše jako dřív
"Miluju tě."
zašeptals
a puzzle do sebe zapadly
vedle sebe
a přitom sami
ztraceni v našich snech
o tom jak to všechno je
že já nejsem mořská panna
a ty nejsi Superman
obyčejnost je moje příjmení
když chodím po ránu vynést v teplákách smetí
myslela jsem
že se nic nemění
ale my přitom kolem sebe kroužíme
jak nenažraní supi
měsíc vyšel
oheň více zaplápolal
přitisknu se k tobě
snad konečně se stmelí naše světy
zas bude vše jako dřív
"Miluju tě."
zašeptals
a puzzle do sebe zapadly
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Jen jemu? : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Při králíkárnách
Předchozí dílo autora : Život trosečnice
