|
psaná ve dvou, společně s NotInToLabels :) /moje je tučně psaný.
 04.11.2012 11 1066(20) 0 |
Moje oči zapomněly mluvit a řekly Ti to
Tys je aspoň rozesmála
/Měla jsme potřebu prozkoumat zas jeden cizí svět..
Na hranici absurdity nechápajíc samy sebe
běžely jsme spolu ruku v ruce deštěm hledající usměvavou noc
/Pro tuhle chvíli si oblíkla všechno zakázaný a slušelo jí to jako nikdy..
*
Prázdnota ulice mi ukradla zem ze studených chodidel
/ a na jejím konci ty a černobílá obloha /
Pro tisíc a jednu úklonu tvých řas
a roztřesenej kouř z cigaret, kterej mi vedle tebe zachutnal
/ Ne! Tyhle chvíle zapomnění neprodám /
Roztrhly jsme dva cípy absolutna
a nebe plakalo, vědíc, že i zakázaný k ránu zachutná trpce
/ ..a teď jen nekřičet, ať nechodíš domů, bože, ať neodcházíš ještě. /
Voníš nádherně, když máš vlasy smotaný deštěm
a přes špičku jazyka přepadla absurdní potřeba
/ jenže ve škole říkali, že motýli v bouřkách nelítaj lehce.. /
*
A ráno Ti slušelo, možná víc, než večer oděnej do krásný hudby
která mi hrála v hlavě když ses usmála
/ale zdravej rozum se jí pokaždý snažil přeřvat svym hrubym hlasem..
Jedno prokletí
barva Tvejch rtů
tón Tvýho hlasu
a způsob jakym kouříš..
/Chvíle s Tebou jsem asi nepochopila
ale Tys pak řekla, že se Ti nejvíc líbí věci, který nechápeš
a tím jsi tomu všemu vdechla jinej rozměr.
/Musíš bejt hrozně něžná../
*
Tys je aspoň rozesmála
/Měla jsme potřebu prozkoumat zas jeden cizí svět..
Na hranici absurdity nechápajíc samy sebe
běžely jsme spolu ruku v ruce deštěm hledající usměvavou noc
/Pro tuhle chvíli si oblíkla všechno zakázaný a slušelo jí to jako nikdy..
*
Prázdnota ulice mi ukradla zem ze studených chodidel
/ a na jejím konci ty a černobílá obloha /
Pro tisíc a jednu úklonu tvých řas
a roztřesenej kouř z cigaret, kterej mi vedle tebe zachutnal
/ Ne! Tyhle chvíle zapomnění neprodám /
Roztrhly jsme dva cípy absolutna
a nebe plakalo, vědíc, že i zakázaný k ránu zachutná trpce
/ ..a teď jen nekřičet, ať nechodíš domů, bože, ať neodcházíš ještě. /
Voníš nádherně, když máš vlasy smotaný deštěm
a přes špičku jazyka přepadla absurdní potřeba
/ jenže ve škole říkali, že motýli v bouřkách nelítaj lehce.. /
*
A ráno Ti slušelo, možná víc, než večer oděnej do krásný hudby
která mi hrála v hlavě když ses usmála
/ale zdravej rozum se jí pokaždý snažil přeřvat svym hrubym hlasem..
Jedno prokletí
barva Tvejch rtů
tón Tvýho hlasu
a způsob jakym kouříš..
/Chvíle s Tebou jsem asi nepochopila
ale Tys pak řekla, že se Ti nejvíc líbí věci, který nechápeš
a tím jsi tomu všemu vdechla jinej rozměr.
/Musíš bejt hrozně něžná../
*
08.11.2012 - 14:06Souhlasím s Lizzií a věřím , že jsi pyšná ..máte být obě na co:) Krása..opravdu nabyté pocity, to já rád :))
05.11.2012 - 13:28určitě si prožila něco neopakovatelného a úžasného když z toho vznikla taková city nabitá báseň, jsou v ní naprosto skvostná místa, proč vlastně zakázané ovoce je tak lákavé a chutná tak sladce? proč vlastně zakázané, je z ní cítit nesmírné souznění, skoro záviděníhodné
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Hranice absurdity : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : 30 dní
Předchozí dílo autora : "volnej tok myšlenek"
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» autoři online
Daisy Moore» narozeniny
cechinoskaros [13], Aikami [12], sara kostkova [11]» řekli o sobě
lidus řekla o prostějanek :Měsíc. Občas moje externí paměť ( :-) ). A člověk, co mě drží víceméně nohama na zemi. A tak :-)
