Co bylo kdysi .. a není ...

Proto stojí za to občas prohrabat komentáře.

Sarllot Johan:
prisla jsi sem ...
a nasla slzicku,
davno utkvela na jeho rase,
dvakrat 359 dni, mozna vic,
vzpominka jako pohlazeni,
jako kdysi,
zase ...

Yana: mas pravdu, nejde oddelit sam sebe a stejne tak se nejde zprostit odpovednosti. Strizlivy optimista, rad bych! aby tombla pravda .... hmmmm. Tve komentare me nuti se vytahnout z ulity.

Smutná,hodící se pro listopad,kdy vše usíná...slzičku vyvolávající.

víš co, já jsem poslední z přemoudřelých, ať je to jak chce, báseň je pěkná, a to co prožijeme nemůžeme jen tak zahodit, zapomenout, zanevřít na to, už jsme to prostě my, už je to prostě v nás. A i když někdy máme pocit že zapomínáme a je to dávno, jak se dá zapomenout na něco nádherného. Jo o té knížce vím, je o nějakém pozitivním myšlení, popravdě já moc tyhle knížky nečtu, mám pocit že se k nim upínáme ale buď jsme optimisti s pozitivními myšlenkami, ale nemyslím že se to dá naučit, to jen někdy jsme tak zoufalý že si myslíme že nám to pomůže.

taron: kdyby nikdo nedelal inventuru v odpadcich, svet by byl horsi ...

Yana: mozna, anebo taky ne.
Prilis brzy stary, prilis pozde moudry. Znas ji?

Měla jsem pocit že máš. Piš dál. I smutně. Zoufale. Člověk musí dojít ke štěstí. Ale, pamatuj, život je moc krátký na to, abychom ho prožili ztrápení. Jestli máš strach že ublížíš, tak věř že teď ubližuješ sám sobě. Láska je krásná, ale! není věčná. A ještě, lehce se dá zaměnit! Se vzrušením, touhou a vášní.

Yana: rad bych mel tak jasno, jako ty. Bohuzel vsak nemam.

díky tomu co čtu v komentářích tak je daleko smutnější než se na první pohled zdálo, první pocit byl krásná nostalgická nálada, druhý výkřik zoufalce, nejsi šťastný, možná jsi moudrý, ale nejsi šťastný

loner: Hm...ty ne , ale my ostatní ( většina) děláme inventúru v odpadcích ...právě proto jsi od nás jiný...a asi moudřejší :)

ruach: taron: díky za milé komentáře.
taron: nemám ten dar jako ty sednout a psát. Už jsem na to kdysi odpovídal. Nejsem básník, jsem psanec. K tomu se hlásím. Na okraji normality. Čekám na múzu, třeba budu čekat hodně dlouho, třeba se už nedočkám. A když jsem se v poslední době dočkal, padaly ze mě smutný věci. A já nechci psát smutný věci, jenom smutný věci. Je to jako dělat inventuru v odpadcích. Sice z toho vyleze emotivní věc a je to možná líbivý, ale láska je přece krásný cit. Patří k ní radost, touha, trochu stesku ale především, radost :)

Hm..nevím jak to děláš, ale i když jsi pomalu 2 měsíce nic nesplodil a prakticky se tu neukazuješ, tak mám pocit, že tu všichni vyčkávají na tvé dílo a okamžitě převálcuješ svou básní návštěvnost a vedeš v žebříčku čtení ...hm...a i já - přiznám se - vyčkávám , kdy něco napíšeš, jak se máš ....dnes ?
Dnes se máš vzpomínkově....docela smutně pěkně ...tvá báseň je smutně pěkná....:))

smutná... milá...