Předehra stihomamu.
přidáno 27.10.2012
hodnoceno 4
čteno 650(17)
posláno 0
Nevím, jestli je v dnešní době klišé
zemřít na prknech, co znamenají svět
a nevím, zda nabízení smyčky míše
znamená vždy odpověď.

Ztrácím se v nekonečnu druhého dějství,
nepoznávám nikoho z příliš přítomných.
Zrůda ve mě však nepropadá slibnému zoufalství
a požírá většinu bytostí tak titěrných.

Naposledy se drze odvážím vydechnout,
-upadám do melancholií minulosti.
"Životem by se měl člověk jen mihnout"
a sám táhnout tu káru absurdnosti.
přidáno 28.10.2012 - 21:59
... hmmm ... :)
přidáno 28.10.2012 - 09:20
Krásná..opět ubíjející - jako u Dee ...snad pomohla dostat ven pocity....zoufalé pocity...hm...zase mladá holka ...holky, kde máte ty kluky na bílém koni...?? Kde máte své vysněné prince? Proč nepíšete o nich ...já byla ve vašich letech zaláskovaná ( platonicky ) a nevědala, kterého si vybrat dříve ..., ale nikomu to neříkejte ..pst :))
přidáno 27.10.2012 - 22:13
Ve svém žití hrajeme hlavní roli a káru táhnem dál, i když to často bolí
přidáno 27.10.2012 - 16:10
:)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Poslední z absurdních růží, co už tu byly moc dlouho. : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Zpěv okrouhlých okenních rámů.
Předchozí dílo autora : Láska až relativně do smrti.

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Apple MacBook

Na skvělém Macbooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku