|
Báseň napsal nezjištěný autor asi v první polovině 60. let minulého století, v době, kdy byla povinná základní vojenská služba, kterou muži nastupovali od 19 do 21 let svého věku....
 19.10.2012 8 1058(14) 0 |
Odjíždím z konečné -
a táta s mámou mávají.
A pak jsem si všiml vás.
Stála jste vedle mne,
tenkrát v té nedělní tramvaji.
Měla jste hrůzu v očích,
abych vám náhodou nešlápl na nohu.
To víte, blátem, sněhem a vodou
v semiškách chodit nemohu.
Lákaly mne vaše oči –
chtěl jsem něco říci.
Hlavou byste zavrtěla
stále stejně nevěřící.
Ale ať mě všichni poslouchají teď,
co chci jim říci já, já voják,
jež ruce zkřehlé mám a rozbité.
Pro vás běžím, padám,
pro vás vstávám zas.
A vy pro mé srdce
máte jenom smích a mráz.
Ale kdyby jednou,
opravdu bylo třeba jít se rvát,
vaše pýcha, slečno,
ta by nešla bojovat!
Šel bych já – a možná že bych pad´.
A myslíte, že ve dvaceti
zemře člověk rád?
Věřím, že potom byste
k hrobu přišla,
s růží rudou jako krev
jako moje krev,
jíž země dosud pije v zákopech.
Věřím, že potom byste
k hrobu přišla
a moje máma snad,
by vám tiše vyprávěla,
že jsem zemřel mlád.
Vidíte, co všechno
člověka napadne v tramvaji,
když se krásné dívčí oči
tak pohrdavě dívají.
a táta s mámou mávají.
A pak jsem si všiml vás.
Stála jste vedle mne,
tenkrát v té nedělní tramvaji.
Měla jste hrůzu v očích,
abych vám náhodou nešlápl na nohu.
To víte, blátem, sněhem a vodou
v semiškách chodit nemohu.
Lákaly mne vaše oči –
chtěl jsem něco říci.
Hlavou byste zavrtěla
stále stejně nevěřící.
Ale ať mě všichni poslouchají teď,
co chci jim říci já, já voják,
jež ruce zkřehlé mám a rozbité.
Pro vás běžím, padám,
pro vás vstávám zas.
A vy pro mé srdce
máte jenom smích a mráz.
Ale kdyby jednou,
opravdu bylo třeba jít se rvát,
vaše pýcha, slečno,
ta by nešla bojovat!
Šel bych já – a možná že bych pad´.
A myslíte, že ve dvaceti
zemře člověk rád?
Věřím, že potom byste
k hrobu přišla,
s růží rudou jako krev
jako moje krev,
jíž země dosud pije v zákopech.
Věřím, že potom byste
k hrobu přišla
a moje máma snad,
by vám tiše vyprávěla,
že jsem zemřel mlád.
Vidíte, co všechno
člověka napadne v tramvaji,
když se krásné dívčí oči
tak pohrdavě dívají.
19.10.2012 - 18:25No..krásné...no , dívala se pohrdavě, možná se bála, tak proto ..holky jsou hérečky :))
19.10.2012 - 17:01... jo,jo, bývalo nám všelijak, darmo vzpomínat, ale byly i chvíle veselé na které člověk rád vzpomene.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Růže - neznámý autor : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Bitva u Domažlic 14. srpna 1431 - Prokop Veliký - Druhá část fantasy povídky - Emil Sedmík
Předchozí dílo autora : Setkání s Davidem Copperfieldem - povídka
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 2» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
basak.venda [14], Sluníčková [3]» řekli o sobě
shane řekl o Severka :Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX
