Ztratili jsme svět..

Když prošli jsme se po krajnici..
/Byla bílá, jako sníh..
..třpytila se..
..pychla.
A pak se honila sem a tam..
..mojí
i Tvojí hlavou../



Jsme si vrcholy svými navzájem
a Ty se denně ptáš
kdo rozprostřel nám hvězdnou oblohu
abychom se mohli procházet
po jejím dně a ještě níž..

//ona to ví, ale prý nás nechá hádat..


Kráčíme noční oblohou
..my
sami..
/
A to potrhaný nebe..
složený z teček
a nekonečně dlouhých čar
nám už nikdy nedá spát..


//Máme jeho krásu v očích
místo všeho pozemského času.



..pustili jsme dolů náš Svět,
co na dlaních Ti visel
a já už ho nechci hledat.
*