Pavučina

Padám z nebe jako kapka vody
a nemám zdání, kdy se zastavím.
Nejsem déšť, ten příznak nepohody.
Jsem prchavý, tak jako v básni rým.

Malá kapka uvíznutá v síti.
Chvěje se a ve světle se třpytí.
Stejně tak i všechny sousední.
Chladným ránem tichá hudba zní.
Jsou jak perly propojené nití.
Jsou jak hvězdy, co na cestu nám svítí,
když zpívají nám svou cestu poslední.

Byl jsem volný a Ty spoutalas mě.
Teď se asi zvolna vypařím.
Nadávám Ti, snad jen polohlasně.
Únik se už asi nezdaří.

Svět je jedna velká pavučina,
za jednou pastí hnedle číhá jiná
a oči šelem ve stínu jsou skryté.
Nikdo z vás se bránit neumíte.
Chytíš-li se tvoje je to vina.
Na zlatě se nejvíc drží špína...
Omlouvám se... Vy to všechno víte.

Padal jsem. Teď stojím a mám tebe
nikde jinde nechtěl bych už být.
Smůlu máš, když se ti nepovede
se v síti lásky nechat polapit.