Ranní život v lesních hájcích

Chodím do lesa
za vílami
s nima tancovat
a s nima se bavit
NEVĚŘÍTE ?
...
NEMUSÍTE !!

Každé srpnové ráno
kdy jinovatka ještě třpytí tichost lesa
mě vůně jehličnanů
buků,dubů
rozpustit vlasy nutí
obléknout šat z pytloviny
sundat obutí
a vyjít na palouk
za těmi rozárkami
co mají místo vlasů dredy
a široké úsměvy na všechny strany

obličeje opalené
ošlehané letním větříkem
a jejich oči
veselé - skleněné
díky jejich kouzelnému býlí,
které vždy mají v smotek balené

Po tomto našem rituálu
tančíme
na mýtině,kde nás střeží vysoké borovice
při orchestru v podobě lesních ptáčků
a diskokoule ?
paprsky sluníčka zpod obláčku

sotva však zvon v dáli
poledne ohlásí
splétám vlasy
beru boty
rozloučím se
"Tak zas zítra...se vrátím!"