|
Ze sbírky: "Básně Nebásně" - Jedna vyloženě pocitová, prostě ta, co najednou vznikne sama...
 13.08.2012 2 999(7) 0 |
Pocit
Jsem rackem a letím na oceán,
sleduji vlny, jak o skály se bortí,
jsem opuštěn a život je absurdistán,
život můj se hroutí.
Letím vpřed a nevidím cíle,
letím dál a ztrácím své přátelé
Neumím se vrátit ani letět pozpátku,
aby opět bylo vše ve svém pořádku.
Létal jsem kdysi v hejnu těch,
co mám tak rád,
a teď,
létám sám a letím dál
a nevím kam
a nevím proč.
Marně snažím se vzpomenout,
kdy nastal ten den,
kdy nastala ta chvíle,
kdy ztratil jsem směr
a letěl jsem sám.
Kde zůstali,
na jaké pláži, na jaké pevnině,
kde ztratil se můj život?
I Bůh mi praví upřímně:
„Nevím, nevím, nevím.“
Jsem rackem a letím na oceán,
jsem opuštěn a život můj je absurdistán
postrádající smysl,
postrádající plnost,
postrádající lásku.
Letím vpřed a nevidím cíle,
letím dál a ztrácím své přátelé.
Jsem rackem a letím na oceán,
sleduji vlny, jak o skály se bortí,
jsem opuštěn a život je absurdistán,
život můj se hroutí.
Letím vpřed a nevidím cíle,
letím dál a ztrácím své přátelé
Neumím se vrátit ani letět pozpátku,
aby opět bylo vše ve svém pořádku.
Létal jsem kdysi v hejnu těch,
co mám tak rád,
a teď,
létám sám a letím dál
a nevím kam
a nevím proč.
Marně snažím se vzpomenout,
kdy nastal ten den,
kdy nastala ta chvíle,
kdy ztratil jsem směr
a letěl jsem sám.
Kde zůstali,
na jaké pláži, na jaké pevnině,
kde ztratil se můj život?
I Bůh mi praví upřímně:
„Nevím, nevím, nevím.“
Jsem rackem a letím na oceán,
jsem opuštěn a život můj je absurdistán
postrádající smysl,
postrádající plnost,
postrádající lásku.
Letím vpřed a nevidím cíle,
letím dál a ztrácím své přátelé.
Ze sbírky: Básně Nebásně
13.08.2012 - 12:34
Pocit : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Odstávka
Předchozí dílo autora : Třešnička na dortu
