09.08.2012
6
1273 (15)
0
Kříž vedle kříže,
tak vznikají mříže,
věc vedle věci,
najednou jsi v kleci

Nerozumím si,
toužím po objetí
stejně jako toužím po samotě,
kdyby lidi nemuseli mluvit,
jen tak se sebrat,
všechno nechat za sebou
s vědomím,
že už se nikdy nevrátí
ani myšlenka na to,
zbyla by ti jen lehkost,
volnost dokonalé prázdnoty

Touha není zázrak kámo,
je to hnus, prokletí, atak na tvou svobodu,
jen tak ležet, nic nechtít, v poklidu čekat na nápad,
hlad nás nutí dělat věci, které nechceme,
naše křehká schránka bez chlupů
potřebuje matrace a střechy,
nedokonalost

Jirka Krampol by mohl vyprávět…

Supr, dostal jsem cesťák 3432 korun,
tak ho odpoledne prochlastám a prokouřím s bezdomovcema,
i když jsem s tím včera přestal,
pak se dám k myslivcům,
a první zvíře který zastřelím budu já
 13.08.2012 02:13
 Yasmin
jo, cítíme stejný věci. v pocitech a emocích jsme si všichni podobní. já teď cítim velkou únavu třeba :-D. ať se ti dobře pracuje, Homére. pozdravuj Jirku.
 10.08.2012 15:57
Homér: Poslední sloka mě dostala , vlastně ten poslední řádek...jsi takové zvířátko , bylo by tě škoda ščílet :)))) Jo..nemuset do práce, s tím už zápasím taky nějakej ten pátek :)
 10.08.2012 14:20
Yasmin: Taky si nemyslim, že je každej člověk úplnej originál, cítíme stejný věci. Psal jsem to před prací, tudíž to není veselé, ale už je pátek, sopky čekaj až si zaštěkaj. Díky za komentář.
 10.08.2012 14:16
oslov radek: To víš, že to není jen pro Jirku, díky Radku.
 09.08.2012 18:31
přijde mně že je určena více lidem,zajímavě napsaná
¨
 09.08.2012 18:01
 Yasmin
pro druhou sloku mám slabost, je mi blízká (nerozumím si, jen tak se sebrat, objetí i samota... rozpolcenost). vlastně... cítim ji.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.