Povídka s naturalistickými prvky.
přidáno 12.01.2008
hodnoceno 4
čteno 1098(28)
posláno 0
Tenkrát se Catherine dostal do rukou zapeklitý případ muže, který unášel mladé ženy a dívky do své skrýše, kde si z nich prostíral nechutnou hostinu v podobě pitvání jejich těla a řezání končetin. Nejednou osobně viděla takovéto pozůstatky lidských těl pohozených na skládce zahrabaných hluboko v odpadcích. Nejkurióznější nález se objevil v pytli, jenž byl celý zaplněný lidskýma očima. Byly v pokročilém stádiu rozkladu a Catherine se naskytl odpuzující pohled na obsah, z něhož se linul hnilobný zápach.
Celý půlrok pracovala na tomto případě a snažila se dostat masového vraha, který jí neustále pod rukama unikal a skrýval se. Až teď, shodnou okolností, se jí ho podařilo vypátrat a konečně dostala povolení k zabití. Její nenávist k pachateli je o to větší, že unesl, zabil a rozkouskoval její mladší sestru.
Konečně nastal ten dlouho očekávaný den, na nějž se Catherine netrpělivě těšila. Plná nenávisti a odhodlání stála třepající se za rohem v místnosti, z níž se ozýval šum tekoucí vody a klapání nůžek, jak chvílemi odstřihávají cosi měkkého a masitého. Catherine třímala v rukou pevně přitisknutých na prsou svůj revolver a čekala na vhodnou chvíli, kdy ze svého úkrytu vyskočí a trefí toho padoucha přímo do hlavy svou jedinou kulkou. Zhluboka dýchala a představovala si, jak ukončuje život tomu, kdo ukončil život její sestře; viděla se, jak pomalu mačká spoušť a vystřelená kulka se zaryje mizerovi přímo do srdce nebo hlavy, on naposled vydechne a Catherine mu slastně plivne do tváře s pocitem vítězství.
Ze sladkého uvažování o pomstě ji vyrušil hlasitý zvuk těžce dopadajících nůžek na soci plechového. Voda přestala téct a ona naslouchala gumových krokům přemisťujících se z jednoho konce místnosti na druhý. Catherine se odvážila pohlédnout za roh, aby zkontrolovala situaci. Pomalu, s divoce bušícím srdcem se vyklonila a spatřila vraha sundávajícího si gumové rukavice potřísněné krvi, načež si začal líbezně prozpěvovat. Catherine se skryla zpět a zavřela oči. Protivné prozpěvování se neslo tichou místností s mrtvolným zápachem, kde to vypadalo jako na pitevně slabomyslného šílence. Prozpěvování nabíralo na intenzitě a Catherine už nechtěla ztrácet ani minutu. Teď nebo nikdy.
Vykročila sebevědomě zpoza rohu a napřímila ruce třímající revolver. Vrah byl k ní otočen zády a nic netušící změnil rytmus prozpěvování. Catherine v mžiku problesklo hlavou, zda si nemá brát servítky a ukončit to okamžitě, nebo má dramatizovat jako v amerických filmech. Věděla, že druhá možnost by se jí mohla vymstít, i když je zkušená policistka. Přesto si neodpustila provokativní odkašlání a v momentě, kdy se vrah otočil, zmáčkla spoušť. Kulka se nešťastníkovi zaryla do levého ramene blízko srdce. Vrah se začal zmítat v bolestné grimase, která byla patrná i pod nemocniční rouškou, a držel se za krvácející ránu, jejíž červená skvrna se rychle roztékala po bílém, lékařském plášti. Pod tíhou bolesti padl vrah na kolena a pomalu mu docházely síly k životu.
Catherine na nic nečekala, odhodila zbraň bez nábojů, vytáhla z pouzdra velký nůž a rychlým krokem se blížila k vrahovi, který ji sledoval s hrůzou v očích tušící, co bude následovat. Umírající, sražen na kolena se v silné bolesti nemohl bránit. Krásná příležitost ho dorazit a pořádně si vychutnat jeho smrt!
Bez sebemenší lítosti a soucitu si Catherine stoupla před něj a s klidem v hlase pronesla do ticha: „Řada došla i na tebe. Uvidíme, jak se ti to bude líbit.“ Bodla vraha do břicha a vychutnávala si jeho bolest. Vrah těžce oddechoval pod rouškou a jeho oči nabraly nevídaných rozměrů. Možná nechybělo daleko k tomu, aby mu nevypadly z důlků. Bělmo se nejprve nepříjemně lesklo a poté začalo pomalu rudnout. Catherine se usmála, uchopila pevněji svůj nůž a protočila jím nejprve nalevo a poté napravo. Vrah vydával bolestivé krákavé zvuky a naneštěstí ho pod vlivem šoku nenapadlo se volnýma rukama bránit. Catherine, opojená touhou po pomstě a spravedlnosti a chtíči vidět vraha trpět, vytáhla prudkým pohybem zakrvácený nůž a nešťastník se druhou rukou chytil za probodnuté břicho a svalil se na zem. Červená skvrna se rychle po bílém plášti šířila, vrahovy oči čím dál víc rudly a jeho tělo se začalo zmítat v mrtvolných křečích. Catherine klekla na kolena, podívala se úšklebkem na umírajícího a ve vrcholném opojení zběsilosti se napřáhla a silou máchla vrahovi přes hrdlo. Z rány vytryskla krev, stříkala čůrkem vzhůru a stékala na podlahu. Vrah byl mrtev v hrozivé grimase, když mu Catherine opatrně sundala roušku, jeho obličej byl postříkaný kapkami krve stejně jako všude na těle. Jeho oči dostaly pravý rudý nádech a i na nich ustalo pár krvavých kapek.
Catherine vstala a ulevila si povzdechem plným zlosti. Opřela se o pitevní stůl s mrtvolou, která nepříjemně zapáchala a začaly se na ni snášet první mouchy, a odhodila nůž do rohu. Mrtvole chyběly oči, nos, ústa a uši, břicho měla otevřené a zbavené vnitřností. Na jiných stolech ležely obrovské tácy s lidskými končetinami s fialovým a našedlým nádechem, na ostatních zbylých ležely takové části, jež chyběly i mrtvole. Catherine se začalo dělat mdlo a konečně se rozhodla odejít. Vyšla z místnosti a sesunula se k zemi, kde seděla několik minut. Viděla své ruce a šaty, které byly posety zasychající krví.
Vytáhla z opasku vysílačku a spojila se se základnou, kde pronesla ulevujícím hlasem: „Úkol splněn.“

přidáno 09.07.2013 - 16:10
Něco tomu chybělo. Moc otázek: pytel očí (?), jak ho našla a proč hlásila že je úkol splněn? To, že vzala spravedlnost do vlastních rukou a riskovala pak přikládám snaze pomstít sestru. Hodnotil bych asi tak 62%.
ps. Jednalo se o sériového nikoli masového vraha.
přidáno 11.05.2011 - 19:28
Líbí se mi krvavé provedení. Líbí se mi celkem i atmosféra (působila na mně takovým tím krásným šedým a chladným dojmem).
Některé nesrovnalosti s naší realitou (kupříkladu to, že policistka by nedostala takový příkaz) bych opravdu neřešil. Svět, ve kterém se tato povídka odehrává, může být velice odlišný od toho našeho.
Souhlasím ale s Fúrií. Nějak jsem neměl důvod hrdince fandit. Nějak jsem neměl zvláštní důvod nenávidět toho vraha. Možná by opravdu pomohlo, kdyby konec byl jiný (dostala by příkaz ho jen zadržet a předat úřadům, ale neučinila by tak; nepovedla by se jí pomsta a sama by se stala oběťí,...)
přidáno 12.01.2008 - 18:59
Zdá se mi, že tato povídka tak trochu neví, čím chce být. Mohla by být jakousi krátkou epizodou o něčí velice krvavé a brutální smrti, jen spíše takový obraz ze slov o policistce a vrahovi. Jenže k tomu dává příliš moc zbytečných informací, jako o pytli s lidskýma očima a o zabití hrdinčiny mladší sestry. Pokud by to měla být normální klasická plnohodnotná povídka, potom je těch informací zase málo a jsou podány rychle a bez nějakého obalu. Kromě toho tu do očí bije jistá nerealističnost. Pokud jsem pochopila dobře, hlavní hrdinka je vyšetřovatelka. A myslím, že vyšetřovatelé nejsou zrovna agenti 007, a nedostávají tedy povolení zabíjet. Řekla bych, že spíš vyšetřují, a když najdou vraha, zavolá se nějaká zásahovka, nebo tak něco, a zřejmě ho odvezou do psychiatrické léčebny. Lepší pro povídku by bylo, kdyby se hrdinka rozhodla vzít spravedlnost do svých rukou, protože chtěla, aby vrah její sestry trpěl.
přidáno 12.01.2008 - 18:53
hodně naturalistická ;)... možná by tomu neuškodil ještě nějaký překvapivější závěr... ale i tak chválím :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Tváří v tvář : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Umění života
Předchozí dílo autora : Osudu neutečeš

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Casino-hry.sk

Kasina Slovenske.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

Apple iPhone a iPad

Proč si koupit iPhone nebo iPad? Zkušenosti z první ruky.

© 2017 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku