Povídka s naturalistickými prvky.
přidáno 12.01.2008
hodnoceno 4
čteno 1376(28)
posláno 0
Tenkrát se Catherine dostal do rukou zapeklitý případ muže, který unášel mladé ženy a dívky do své skrýše, kde si z nich prostíral nechutnou hostinu v podobě pitvání jejich těla a řezání končetin. Nejednou osobně viděla takovéto pozůstatky lidských těl pohozených na skládce zahrabaných hluboko v odpadcích. Nejkurióznější nález se objevil v pytli, jenž byl celý zaplněný lidskýma očima. Byly v pokročilém stádiu rozkladu a Catherine se naskytl odpuzující pohled na obsah, z něhož se linul hnilobný zápach.
Celý půlrok pracovala na tomto případě a snažila se dostat masového vraha, který jí neustále pod rukama unikal a skrýval se. Až teď, shodnou okolností, se jí ho podařilo vypátrat a konečně dostala povolení k zabití. Její nenávist k pachateli je o to větší, že unesl, zabil a rozkouskoval její mladší sestru.
Konečně nastal ten dlouho očekávaný den, na nějž se Catherine netrpělivě těšila. Plná nenávisti a odhodlání stála třepající se za rohem v místnosti, z níž se ozýval šum tekoucí vody a klapání nůžek, jak chvílemi odstřihávají cosi měkkého a masitého. Catherine třímala v rukou pevně přitisknutých na prsou svůj revolver a čekala na vhodnou chvíli, kdy ze svého úkrytu vyskočí a trefí toho padoucha přímo do hlavy svou jedinou kulkou. Zhluboka dýchala a představovala si, jak ukončuje život tomu, kdo ukončil život její sestře; viděla se, jak pomalu mačká spoušť a vystřelená kulka se zaryje mizerovi přímo do srdce nebo hlavy, on naposled vydechne a Catherine mu slastně plivne do tváře s pocitem vítězství.
Ze sladkého uvažování o pomstě ji vyrušil hlasitý zvuk těžce dopadajících nůžek na soci plechového. Voda přestala téct a ona naslouchala gumových krokům přemisťujících se z jednoho konce místnosti na druhý. Catherine se odvážila pohlédnout za roh, aby zkontrolovala situaci. Pomalu, s divoce bušícím srdcem se vyklonila a spatřila vraha sundávajícího si gumové rukavice potřísněné krvi, načež si začal líbezně prozpěvovat. Catherine se skryla zpět a zavřela oči. Protivné prozpěvování se neslo tichou místností s mrtvolným zápachem, kde to vypadalo jako na pitevně slabomyslného šílence. Prozpěvování nabíralo na intenzitě a Catherine už nechtěla ztrácet ani minutu. Teď nebo nikdy.
Vykročila sebevědomě zpoza rohu a napřímila ruce třímající revolver. Vrah byl k ní otočen zády a nic netušící změnil rytmus prozpěvování. Catherine v mžiku problesklo hlavou, zda si nemá brát servítky a ukončit to okamžitě, nebo má dramatizovat jako v amerických filmech. Věděla, že druhá možnost by se jí mohla vymstít, i když je zkušená policistka. Přesto si neodpustila provokativní odkašlání a v momentě, kdy se vrah otočil, zmáčkla spoušť. Kulka se nešťastníkovi zaryla do levého ramene blízko srdce. Vrah se začal zmítat v bolestné grimase, která byla patrná i pod nemocniční rouškou, a držel se za krvácející ránu, jejíž červená skvrna se rychle roztékala po bílém, lékařském plášti. Pod tíhou bolesti padl vrah na kolena a pomalu mu docházely síly k životu.
Catherine na nic nečekala, odhodila zbraň bez nábojů, vytáhla z pouzdra velký nůž a rychlým krokem se blížila k vrahovi, který ji sledoval s hrůzou v očích tušící, co bude následovat. Umírající, sražen na kolena se v silné bolesti nemohl bránit. Krásná příležitost ho dorazit a pořádně si vychutnat jeho smrt!
Bez sebemenší lítosti a soucitu si Catherine stoupla před něj a s klidem v hlase pronesla do ticha: „Řada došla i na tebe. Uvidíme, jak se ti to bude líbit.“ Bodla vraha do břicha a vychutnávala si jeho bolest. Vrah těžce oddechoval pod rouškou a jeho oči nabraly nevídaných rozměrů. Možná nechybělo daleko k tomu, aby mu nevypadly z důlků. Bělmo se nejprve nepříjemně lesklo a poté začalo pomalu rudnout. Catherine se usmála, uchopila pevněji svůj nůž a protočila jím nejprve nalevo a poté napravo. Vrah vydával bolestivé krákavé zvuky a naneštěstí ho pod vlivem šoku nenapadlo se volnýma rukama bránit. Catherine, opojená touhou po pomstě a spravedlnosti a chtíči vidět vraha trpět, vytáhla prudkým pohybem zakrvácený nůž a nešťastník se druhou rukou chytil za probodnuté břicho a svalil se na zem. Červená skvrna se rychle po bílém plášti šířila, vrahovy oči čím dál víc rudly a jeho tělo se začalo zmítat v mrtvolných křečích. Catherine klekla na kolena, podívala se úšklebkem na umírajícího a ve vrcholném opojení zběsilosti se napřáhla a silou máchla vrahovi přes hrdlo. Z rány vytryskla krev, stříkala čůrkem vzhůru a stékala na podlahu. Vrah byl mrtev v hrozivé grimase, když mu Catherine opatrně sundala roušku, jeho obličej byl postříkaný kapkami krve stejně jako všude na těle. Jeho oči dostaly pravý rudý nádech a i na nich ustalo pár krvavých kapek.
Catherine vstala a ulevila si povzdechem plným zlosti. Opřela se o pitevní stůl s mrtvolou, která nepříjemně zapáchala a začaly se na ni snášet první mouchy, a odhodila nůž do rohu. Mrtvole chyběly oči, nos, ústa a uši, břicho měla otevřené a zbavené vnitřností. Na jiných stolech ležely obrovské tácy s lidskými končetinami s fialovým a našedlým nádechem, na ostatních zbylých ležely takové části, jež chyběly i mrtvole. Catherine se začalo dělat mdlo a konečně se rozhodla odejít. Vyšla z místnosti a sesunula se k zemi, kde seděla několik minut. Viděla své ruce a šaty, které byly posety zasychající krví.
Vytáhla z opasku vysílačku a spojila se se základnou, kde pronesla ulevujícím hlasem: „Úkol splněn.“

přidáno 09.07.2013 - 16:10
Něco tomu chybělo. Moc otázek: pytel očí (?), jak ho našla a proč hlásila že je úkol splněn? To, že vzala spravedlnost do vlastních rukou a riskovala pak přikládám snaze pomstít sestru. Hodnotil bych asi tak 62%.
ps. Jednalo se o sériového nikoli masového vraha.
přidáno 11.05.2011 - 19:28
Líbí se mi krvavé provedení. Líbí se mi celkem i atmosféra (působila na mně takovým tím krásným šedým a chladným dojmem).
Některé nesrovnalosti s naší realitou (kupříkladu to, že policistka by nedostala takový příkaz) bych opravdu neřešil. Svět, ve kterém se tato povídka odehrává, může být velice odlišný od toho našeho.
Souhlasím ale s Fúrií. Nějak jsem neměl důvod hrdince fandit. Nějak jsem neměl zvláštní důvod nenávidět toho vraha. Možná by opravdu pomohlo, kdyby konec byl jiný (dostala by příkaz ho jen zadržet a předat úřadům, ale neučinila by tak; nepovedla by se jí pomsta a sama by se stala oběťí,...)
přidáno 12.01.2008 - 18:59
Zdá se mi, že tato povídka tak trochu neví, čím chce být. Mohla by být jakousi krátkou epizodou o něčí velice krvavé a brutální smrti, jen spíše takový obraz ze slov o policistce a vrahovi. Jenže k tomu dává příliš moc zbytečných informací, jako o pytli s lidskýma očima a o zabití hrdinčiny mladší sestry. Pokud by to měla být normální klasická plnohodnotná povídka, potom je těch informací zase málo a jsou podány rychle a bez nějakého obalu. Kromě toho tu do očí bije jistá nerealističnost. Pokud jsem pochopila dobře, hlavní hrdinka je vyšetřovatelka. A myslím, že vyšetřovatelé nejsou zrovna agenti 007, a nedostávají tedy povolení zabíjet. Řekla bych, že spíš vyšetřují, a když najdou vraha, zavolá se nějaká zásahovka, nebo tak něco, a zřejmě ho odvezou do psychiatrické léčebny. Lepší pro povídku by bylo, kdyby se hrdinka rozhodla vzít spravedlnost do svých rukou, protože chtěla, aby vrah její sestry trpěl.
přidáno 12.01.2008 - 18:53
hodně naturalistická ;)... možná by tomu neuškodil ještě nějaký překvapivější závěr... ale i tak chválím :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Tváří v tvář : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Umění života
Předchozí dílo autora : Osudu neutečeš

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Bělorusko živě
demonstrace
Duke of Budweis
Roman M

Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

IPad Pro

Na velkém iPadu Pro vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Studio Handi

Oficiální webové stránky autorského studia handicapovaných umělců, stu

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2020 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku